Sama sobě terapeutem

16. prosince 2016 v 22:42 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Uvařila jsem si šálek zeleného čaje, škrtla sirkou a zapálila všechny tři knoty. Svíčka ležící na stole tak dala plamínkům šanci k vykouzlení světla.

Do teď nevím proč vlastně, ale najednou jsem začala vyprávět svůj příběh. Nahlas. Jak naprostej šílenec. Prostě jsem seděla sama ve svém pokoji a stále hlouběji se potápěla do svých myšlenek. Formou.. jakobych to vyprávěla někomu druhému. Mluvila jsem o sobě - otevřeně, upřímně, bez jakýchkoliv pokusů o bagatelizování. Snad poprvé ve svém životě vůbec.

Je rozdíl mezi psaným textem a mluveným slovem. Je rozdíl v tom, zda jste ať už vědomě či nevědomě ovlivněni tím komu informace sdělujete. Je rozdíl napsat někomu zlomek toho, co se ve vás odehrává a nebo to dotyčnému říct, či vůbec - říct to nahlas.

V jednu chvíli jsem si snažila představit, že vedle mě sedí na gauči některé osoby - sólově; jedna, po druhé, vybrala jsem opravdu jen pár osob, co by v případě budoucí potřeby zatáhnout za záchrannou brzdu, připadali v úvahu, ale ani tak to nešlo. V tu chvíli jsem věděla, že i když se dá teoreticky říci, že jsou to jedinci, které mnohdy sebevíc potřebuji (byť to nevědí, tedy.. nemají šanci vědět), nezvládnu s nimi mluvit, na druhou stranu oni zase se mnou nezvládají mlčet - nemáme si co vyčítat.

A pokud tohle někteří z vás, kteří jste pomyslně seděli na gaučíku, čtete, omlouvám se Vám a vězte, že je to jedna z věcí, pro kterou se už delší dobu nenávidím. Není to tím, že bych Vás neměla ráda. Už samotný fakt, že se právě vy ocitáte na gaučíku, hovoří o opaku. Je to.. čím? Může za to.. strach. Ano, bojím se.

Po nějaké chvíli mi začaly téct slzy a tečou mi do teď. Není to žádné zajíkání se, žádný histerický záchvat, ani ten pláč, který by se dal přirovnat k plači při depresi. Zkrátka jen došlo na upřímné slzy kutálející se po tváři. Žádná sebelítost. Spíše jen projev bezmoci, bezbřehé lásky.

Vše co se stalo a co se děje ve mně vytváří zmatek; bludiště, ze kterého nemohu najít cestu ven.
Je toho tolik.. ale tenhle článek nemá být o konkrétních stimulech.

Existuje spousta věcí, které v sobě člověk potlačí, které se snaží vytěsnit, ale i přesto všechno se znám a nic mě nemůže překvapit tak, jak by mohlo druhé. Věděla jsem, že mluvím jen proto, že mluvím k sobě a dokázala plakat, protože jsem se cítila sama a v bezpečí. I tak mě to překvapilo. Nedokážu říct proč to tak je, protože minimálně v jednom případě to opravdu nechápu. Bojím se.. vím, že ne vždy je to nutné, ale stejně to nezvládám změnit.

Tak.. zase někdy.
Kdyby to nebylo v brzkých dnech, tak Vám přeji klidné prožití Vánoc.
Kdyby to nebylo ani do konce měsíce, tak k tomu přidávám ještě šťastný vstup do nového roku.

Mějte se krásně!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 6. ledna 2017 v 1:12 | Reagovat

Chtěla bych tě obejmout a tiše ti říct, že na nic nikdy nejsi sama. Mám tě ráda.

2 Resi Resi | Web | 6. ledna 2017 v 16:34 | Reagovat

S tou větou o zmatku, o bludišti mi mluvíš z duše. Je to přesně to, co teď cítím a nevím, jak pokračovat dál, točím se stále dokola, bloudím a nemůžu se najít.
Přála bych ti, aby ses z toho bludiště dokázala dostat. :)

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 9. ledna 2017 v 7:00 | Reagovat

jo to jsem bývala :-D

4 Kvinna Kvinna | Web | 9. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

Když se člověk dostane do komplikované životní situace, určitě potřebuje svou rodinu, přátele nebo psychologa, ale upřímně, ten nejdůležitější člověk je on sám. To on se musí zvednout. To on se musí zachránit.

5 neweresth neweresth | Web | 12. února 2017 v 11:21 | Reagovat

Někdy je toho prostě nad hlavu, člověk se z toho musí nějak vyškrábat sám (většinou), teda mám pocit, že by se neměl tak moc spoléhat na ostatní, ikdyž pomoc se určitě hodí, ale teprv na opuštěným ostrově. Pláč schvaluji, hlavně, že se ti uleví.

6 Resi Resi | Web | 10. dubna 2017 v 22:13 | Reagovat

Budu rušit blog, jelikož teď je všechno jiné a ten blog nechci vést a ani nechci, aby byl.
Pokud bys měla zájem zůstat i nadále v kontaktu, můžeš napsat na mejl: keri.H@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama