Když máš pocit, že už nemůže být hůř, přijde další rána..

10. října 2016 v 19:29 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Je toho tolik, co ve mně za ty měsíce dřímá.
Se spoustou věcí bych se mohla pochlubit, za spoustu obvinit, s něčím bych potřebovala poradit, s mnohým se svěřit, ale namísto toho ukládám články do rozepsaných nebo pozoruji, jak ubývá náplň v mé propisce, která zaplňuje další stránky deníku, jenž další oči nikdy nespatří.
Co tím chci říct? To, co mi kdysi řekla má drahá - musím to zvládnout SAMA.
Když ani sem nedokážu napsat žádné procento z toho, co se odehrává za přátelským úsměvem nápomocné slečinky, proč tento blog stále udržuji při životě a dávám mu falešnou naději? Vím, že se nikdy nevzkřísí. Často mě dělí jediný krok od toho, aby všechno zmizelo.. proč to neudělám, když si nakonec stejně jen ublížím něčím, co by mělo být dávno mrtvé?
Chm, abyste alespoň čas od času mohli číst tak nic neříkající článek jako je tento? Asi.

*omluvně krčí ramena*



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. října 2016 v 19:40 | Reagovat

Jak já to znám. Doslovné :-( Klasika... :-( Spřátelíš?

2 Resi Resi | 17. října 2016 v 18:32 | Reagovat

Ono je těžké se rozloučit s něčím, co jsme napsali, s tím, jak jsme se cítili a když to zpětně čteme, uvědomíme si, jaké to bylo a co nás třeba hodně změnilo.
Ukládání do rozepsaných článků, jaká to klasika, takhle jsem taky nedávno začala psát a pak jsem to celé vymazala a řekla si, že ne, nebudu si stěžovat, ale můj blog stále ve virtuální realitě visí a já vím, že sama od sebe ho nezruším, protože to nejde. Asi chci mít jistotu, že budu mít, kam se vrátit, až budu potřebovat něco sdělit světu a podělit se o své problémy. Takže ani se nedivím, že svůj blog jsi nezrušila, je to součást našeho života všech nás, co píšeme a mám za to, že většina z nás po zrušení se k tomu jednou zase vrátí.

3 L. L. | Web | 18. října 2016 v 19:02 | Reagovat

Musíš to zvládat sama, ale podělit se můžeš, bude líp... jsme tu pro tebe

4 Resi Resi | Web | 26. října 2016 v 20:28 | Reagovat

Netrvalo to tak dlouho od mého komentáře tady a zjistila jsem, že je to nemožný nepsat, vždy se k tomu vrátím, stejně jako teď. Je to pro mě formou terapie. Ale v hloubi duše vím, že bych to neměla psát, že bych to měla vše zahrabat a myslet na to dobrý.

5 stuprum stuprum | Web | 13. listopadu 2016 v 19:18 | Reagovat

Ilmičko, nenechám tě v tom. :)

6 Teresa Teresa | 13. prosince 2016 v 11:04 | Reagovat

Ono všechno ani napsat nejde. Ale ten deník ke dobrej.. občas, víš jak.

7 Marka Marka | Web | 7. ledna 2017 v 23:29 | Reagovat

:) děkuji za rozsáhlý komentář... osobně už motiv tetování vymyšlený mám, ale dokud mi nebude alespoň dvacet, tak do toho nechci vrážet peníze, abych pak nemusela přistoupit k nějaké opravě, která by asi u toho motivu, který chci, moc nešla.. :) sdílím tvé názory, je vidět, že v hlavě to máš srované, osobně se těším, až se na venek projevím, jak chci já, ne jak chtějí ostatní :) ... volbu tatéra nenechávám náhodě, ale je ještě dost času :) děkuji za doporučení, to by mě asi nenapadlo (ale co já vím :D mám několik let ještě čas) :)... mimochodem držím ti palce, ať vše zvládneš... moc dobře vím, jaké to je, chtít psát ale nevědět co, protože je toho tolik, co se stalo, že už se na internet ani nesluší to vypustit... měla jsem to tak minulý rok a upřímně jsem ráda, že jsem to zvládla... alespoň trochu se ctí a zdvyženou hlavou :)

8 WaclawH WaclawH | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:26 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na svet-se-toci.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama