Šeptání samoty

6. dubna 2014 v 23:15 | Ilma |  Mumlání
Hledala jsem motivaci,
u tebe našla jsem inspiraci.
Pár pocitů nedá mi spát,
jsou to ty, o kterých budu teď psát.

Jest vyřknuta část mého ortelu,
všichni se rozutekli někam do skrytu.
Odsoudili mě bez špetky citu,
předurčena jsem pro nicotu.

Srdcelomný splín.
Však zbyl ze mě pouhý stín.

Do propasti utrpení jsem spadla.
Všude slyším - "Jo, holka, tys to vzdala."

Všemi doušky nasávám krásu,
nechť ať poznám barvu jasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vik vik | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 16:05 | Reagovat

Tohle mi přijde docela depresivní :-|

2 keri keri | Web | 12. dubna 2014 v 19:09 | Reagovat

Koukala jsem, že jsi taky četla tu Svědkyni. Mě tam taky toho zaujalo hodně a ta kniha se mi moc líbila. :) A právě jsem si i některé pasáže vypsala. A chci si přečíst další knihy s tímto Delawarem, ale mám toho na čtení hodně, takže uvidím, kdy se k tomu dostanu. :)

3 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 16. dubna 2014 v 23:23 | Reagovat

Tak ono se to casem podda a ohne a zmeni a pak si clovek rekne, ze se zmenil ...

4 maredifragole maredifragole | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 18:31 | Reagovat

Hezká ikdyž trochu smutná báseň..:!

5 Amelie Amelie | Web | 21. dubna 2014 v 18:42 | Reagovat

Krásná báseň, i když strašně smutná. Vidíš světýlko na konci tunelu?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama