Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 17. dubna 2014 v 23:12 | Reagovat

Přečetl jsem si to s otevřeným srdcem a překvapilo mě, že jeden člověk může sdílet ty samé pocity a myšlenky, jako mám i já. Rovněž mne zaujalo, že ve Vašem věku je ve Vás taková hluboká moudrost. Upřímně jsem rád, že jste mi zanechala na mých stránkách odkaz, díky němuž nyní mohu číst Vaše niterné pocity a myšlenky. Moc děkuju.

2 daeris daeris | Web | 19. dubna 2014 v 11:29 | Reagovat

Tenhle článek jsem přečetla jednim dechem. Hodně věcí, co jsi tam popsala, mě štou taky, třeba ta komunikace s druhejma lidma. Člověk může bejt milej, obětavej, prostě ideální kamarád, ale jakmile neovládá komunikaci, tak je v řiti. Já jsem sice do školky chodila, jenže se tam se mnou skoro nikdo nebavil, jelikož jsem byla děsně podivínská (jako kdybych teď nebyla!), pro holky jsem byla moc klučičí a pro kluky zase moc holčičí, ale i přes to jsem si tam našla jednoho kamaráda, díky němuž jsem to v tý školce tak nějak přežila. A to s těma opravdovejma kamarádama znám taky...jelikož nejsem schopná plný interakce mezi svejma vrstevníkama, jako třeba abych s nima prováděla nějaký hovadiny a podobně, tak většině lidí připadám divná, takže dělaj všechno pro to, aby se mnou nemuseli mluvit.

3 canister canister | Web | 21. dubna 2014 v 16:17 | Reagovat

Děkuju za typ na knížku Těžší než nebe vím o ní a už dlouho si ji chci koupit :)

4 Amelie Amelie | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 18:34 | Reagovat

Když čtu tvé články,pokaždé se mi tlačí srdce do očí a je mi z nich strašně smutno. Ano, některé myšlenky jsou podobné mým, některé mým dcerám, hlavně té starší, taky nestojí o lidi, o komunikaci s cizími... Tak ráda bych ti pomohla, ALE nevím JAK. Nevím odkud jsi, ale kdybys to neměla daleko, náš byt je ti kdykoliv otevřen a mé srdce také. Vím, že nemám tolik času, kolik bys potřebovala, ale kdyby náhodou, klidně napiš...

5 Borůvka Borůvka | Web | 23. dubna 2014 v 10:23 | Reagovat

Čtu tvé články už delší dobu, i když spíš jako tichý čtenář... a teď mám chuť tě obejmout, protože mám pocit, že to potřebuješ.

6 DorkaJ. DorkaJ. | E-mail | Web | 4. května 2014 v 21:39 | Reagovat

Ako keby si opisovala mňa samotnú až na tie priateľstvá. Mám niekoľko povrchnejších, no svojím blízkym by som nedokázala povedať úprimne čo ma trápi alebo čo k nim naozaj cítim. Skôr sa posťažujem nejakému cudzincovi o kom viem, že ho už nikdy v živote neuvidím a jeho vedomosť o mne mi dodatočne nemôže ublížiť. Nehovorím to preto, že by som sa teraz chcela vyťahovať, len podotýkam, že nie si sama a nájde sa pár ľudí ktorý po ceste životom kráčajú podobným spôsobom. To len, že samota a pocit nepochopenosti vie byť poriadne otravný. Usmievať sa navonok, no vnútri roniť krokodílie slzy. Bože a už zas sa moje myšlienkové pochody uberajú k myšlienkam depresivného charakteru. Som ja teraz dopadla. Síce ťa vôbec nepoznám (snáď ti nevadí to tykanie, ak áno tak sa ospravedlňujem) a aj cesta akou som sa sem čírou náhodou dostala je fakt zvláštna, no aspoň prostredníctvom kybersvetu sa pridávam k Boruvke, ktorej sa ospravedlňujem za chybne napísanú prezývku, a posielam ono objatie.
Apropo chválim výber prvej pesničky.
Len jednu vec nechápem. Čo je to za najnovšiu mániu blogerov, hádzať svoje inak skvelé postrehy, či myšlienky do rubriky zvanej Smetisko či odpadkový kôš a tomu podobné. Čo je cool na tom, keď sa autor tých myšlienok zhadzuje? Nechápem, no ak bude niekto tak láskavý a vysvetlí mi to po lopate //veď aj ja som len homosapiens// tak uznám svoju chybu.
S pozdravom
DorkaJ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.