Prosím, dýchej..

15. února 2014 v 0:46 | Ilma |  Jednorázovky
V noci jsme toho příliš nenaspali. Zmítáme se ve vzpomínkách různého charakteru. Jedněma z nejtěžších jsou na to, jak slepé jsme v minulosti byli. Ze všeho nejraději bych sama sobě plivla do xichtu, ale to teď bylo vedlejší.
Rty měla přitisknuté k sobě a kolena k sobě tiskla snad vší silou. Marně se tak snažila zamaskovat svůj třes. "Propovídali jsme celou noc." Zmínila, když se její i můj zrak zaměřil na koruny stromů, skrz které prostupovalo světlo stoupajícího slunce. Věnovala jsem jí krátký úsměv. "Půjdu uvařit kafe a donesu ti ještě trochu vody."
"Zkus trochu vypnout." Žádala jsem ještě mezi dveřmi.
Přichystala jsem něco k snědku jako snídani a zalévala jsem druhou kávu, když jsem zaslechla podivnou ránu. Zřejmě mi hned došlo, co se děje, a tak jsem bez jakéhokoliv zdržení běžela zpátky do pokoje. Otevřela jsem dveře a viděla, jak bezvládně leží na zemi. Alespoň z té větší části.
"Beth.." Zavzlykala jsem. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Nereagovala. Pohotově jsem si v hlavě přemítala následný postup a prosila všechny Svatý, aby při Beth stály. Nohy jsem ji sundala z postele a položila na rovinu tak, aby ležela na zádech. Ujistila jsem se, že dýchá a uložila jsem ji do stabilizované polohy, abych mohla doběhnout do koupelny, rovnou jsem s sebou vzala onu sklenici vody. Uběhlo pár sekund a byla jsem zpátky. Ručník namočený v ledové vodě jsem Beth přikládala střídavě na čelo a hrudník, proložila jsem to komunikací a očividně to zabralo. Zmateně zamžourala očima, ale už byla při vědomí. Hlasitě jsem si oddechla.
"Brr. De-j too prryč, je m-ii z-z-zima."
Pomalu jsem jí dopomohla k tomu, aby se posadila a zachumlala jsem ji do teplé deky. "Jak ti je? Není ti na zvracení?"
"Děkuju. Jen se mi zamotala hlava. Už budu v pořádku"
"Takhle mě už neděs." Namítala jsem zděšeně, avšak s úlevou a podávala ji sklenici vody.
"Promiň." Řekla neutrálně. Skláněla hlavu, svůj pohled upírala do země. Jemně jsem užila svého ukazováčku i palce a přizvedla ji bradu. Chvilku jsme na sebe jen tak hleděli. "Vypadáš strašně."
"Ty také nevypadáš, že by ti bylo zrovna dobře."
"Zkus se teď plně soustředit na sebe, prosím." Naléhala jsem. "Promluvíme si, ale ne teď." Poukázala jsem na postel. Naštěstí neměla sílu se bránit a pouze přikývla.
Okupovala jsem kraj postele, kde ležela a tiše jsem pozorovala, jak dýchá. Její obličej byl nyní bez výrazu. Konečky prstů jsem ji pohladila po andělské tváři. Bylo vidět, jak se silou přemáhá k pozvednutí koutků. Ale ten úsměv byl upřímný. Jen byla strašně unavená. Vyčerpaná.
"Odpočívej." Řekla jsem, když mě chytla za ruku. V tuto chvíli jsem si uvědomila snad více, než kdy jindy, jak moc mi na ní záleží. Stékajícím slzám jsem nemohla nijak zabránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jey Jey | Web | 16. února 2014 v 20:10 | Reagovat

Páni, pár řádků a přesto je to...procítěné.
Přečetla jsem si více tvé tvorby a chtěla bych tě pozvat k zapojení se do mého projektu: Pojďme spolu psát...je už napsaná první kapitola a já hledám další nadšené pisálky, které se vrhnou do dalších kapitol...
Je to jen výzva, ne reklama, ale pokud to tak bereš, tak se omlouvám.
http://svetfantasia.blog.cz/1401/pojdme-spolu-psat

2 Morbid Doll Morbid Doll | Web | 28. února 2014 v 20:15 | Reagovat

Je to hezké a dobře se to čte. Moc se mi to líbilo :-)

P.S. Děkuju za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama