Black Sabbath

9. prosince 2013 v 16:40 | Ilma |  Jakože cestopisy
Už nějakou dobu si plním jeden ze svých snů - vidět některé z hudebních skupin, které mám ráda. Mezi další odškrtnutou se zařadila skupina Black Sabbath a to skutečně v čele s legendou a ikonou heavy metalu jménem Ozzy Osbourne.

Když jsem si pár měsíců předem zakoupila vstupenku, necítila jsem radost, ale možná spíše zklamání. Po koncertu Judas Priest jsem řekla, že na žádném z koncertu už nikdy nechci sedět a co čert nechtěl - k dostání již byly lístky pouze na sezení. Bohužel.

Po příjezdu do Prahy jsem se navztekla při čekání v abnormálně dlouhé frontě, a následně se procpala do vchodu, kde jsem do košíku musela odevzdat veškeré osobní věci, projít detektorem kovu, kde jsem nejednou krásně pípala a byla překontrolována zda nejsem držitelem zakzázaných předmětů. Osobní věci mi byly též překontrolovány a navráceny, tudíž jsem mohla pokračovat. Už z dálky na mě koukalo nádherné tričko z turné, které jsem si nemohla nekoupit. Vyrážela jsem do posledního patra arény, kde jsem byla v šoku.. a taky zklamaná. Mé místo bylo příliš vysoko na to, abych si s oční vadou mohla vychutnat pohled na členy a taky na to, abych bez strachu z nevolnosti zvládla pohled dolů, na pódium. Rozhodla jsem se jít se projít po okolí a prodýchat se. Na kuráž jsem si dala předražené pivko a procházela i ostatní patra, kde jsem nenápadně hledala místo, kde bych mohla stát, nepřekážet a sledovat, abych z koncertu vůbec něco měla. Tak moc jsem si přála mít lístek na stání, avšak jsem si nic takového nepřipouštěla.

Avšak se svým doprovodem jsem zmapovala týpky od securiťáku a zkusila s tím rozumnějším hodit řeč. V tom, jaký zřejmě bude jsem se nespletla. Lidský. Prozradil mi verzi propašování se, ale upozornil na svého kolegu, který byl u východu a všechny checkoval. Uběhlo pár minut a já jsem byla rozhodlá to risknout. Nelegální verze se zdařila, avšak mi opomenul sdělit jistý fakt, že dole čekají další dvě kontroly. Srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že každou chvíli bude po mně. Vydala jsem se kupředu se strachem z toho, co bude dál.

Ve chvíli, kdy jsem vešla mezi dav lidí před pódiem jsem měla úsměv na tváři. Koukla jsem se směrem k místu, kde jsem měla sedět a začala jsem se smát. Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem tak ráda. Horší byl časový spád, tudíž nepříliš vhodné místo pro malého člověka jako jsem já. To se v průběhu střídalo, ale mohu říci, že jsem viděla dost - pořád lepší než sedět nahoře.

Předkapela odehrála své vystoupení. Nevím, jak bych ji měla zhodnotit. Nebylo to špatné, ale svým způsobem to na mě působilo jako pokus o imitaci hlavní kapely večera.

Očekávaný moment se blížil a všichni netrpělivě čekali. Byla spuštěna plachta a během pár minut se ozvaly první tóny, kdy jsme všichni zpozorněli a začali užívat nabuzenou perfektní atmosféru.

K takové té technické stránce podotknu výčet věcí, jež mi přijdou nezbytné zmínit.
Klobouk dolů před zvukaři. Tak perfektně nazvučený koncert jsem už dlouho nezažila. Naprosto excelentní. O důvod více si to užít a vychutnat plnými doušky. Na atmosféře pochopitelně přispěla i trojdílná obrazovka v motivu skalních kamenů, která byla naprosto unikátní a praktická; světelné reflektory, které nebyly nijak pravidelné, čímž to na člověka působilo zcela přirozeně a navíc si neodpustím zmínit naprosto perfektně zpracované videoklipy, jež doprovázely kapelu. Odrážela se v nich precizní práce, autor se rozhodně nemusí stydět.

A nyní k samotným hvězdám večera.
Byla jsem v šoku! Beze slov. Na to, jak s prominutím staří jsou, podali naprosto skvělý výkon. Z písní nechyběla žádná ze základních špiček. Je však třeba podotknout, že byly vybrány tak, aby je Ozzy vyzpíval - to se mu podařilo. Myslím, že v pouhých dvou okamžicích jsem postřehla jeho zvláštní nádech, což je obdivuhodné. Naopak jsem se divila, v jaké formě byl - skákal na pódiu; hecoval své fanoušky; nezapomněl si potáhnout a nezklamal ani svým humorem; tím, co davu říkal a jak skvěle dokazoval, že je pořád tím, kým vždycky byl. Hodně, avšak příjemně mě překvapil bubeník,Tony Clufetos, který si naprosto dokonale dal výživné desetiminutové sólo, kterým vytřel zraky všem přítomným.

Atmosféra člověka donutila si koncert užít, zazpívat si a sklonit se před člověkem, jako je Ozzy. Porozhlédla jsem se kolem sebe a pozorovala lidi. Spatřila jsem různé reakce. Úsměvy, radost, prožívání, slzy, .. bylo to tak silné. Tak silné, že jsem i já měla slzy v očích.

Jediné, co bych vytkla je organizační složka tohoto večera. Po ukončení koncertu nás, co jsme stály držely jak svině, co jdou na porážku. Vyprázdnily arénu od sedících a pouhým jedným východem začali po skupinkách v intervalech pouštět nás. Samozřejmě to vyvolalo pár negativních reakcí. Lidé se bouřili a já byla mezi nima. Připadala jsem si, jako žid, co byl v plynové komoře. Trochu čerstvého vzduchu bych velice uvítala. Přístup securiťáků, kteří na naše dotazy vulgárně a agresivně reagovaly také nebylo zrovna vhodné. Opět jsem se přesvědčila v tom, jak je většina těchto jedinců uctívajících tuto hudbu charismatická. Při tom nekonečném čekání jsem se dala do řeči s dvěma slovákama za mnou, kteří neskutečně nadávali. V jistou chvíli jsme všichni využily situace a jednomu ze securiťáků se společně vysmáli. Sice nás vyfuckoval, ale to nás nijak nesralo, že jo. Šlo o princip a my se pobavily. Dav postupoval strašně pomalu a já si všimla, že každý druhý drží lísteček, který jsme my neměly. Měla jsem obavy z toho, zda to není nějaký dodatek k lístku - pro propuštění ven. Který jsme pochopitelně neměli. Rozhodla jsem se někoho zeptat, ale při mém štěstí? Ano, slečna, kterou jsem oslovila na mě začala mluvit anglicky. Už nebylo úniku. A kupodivu jsem to nějakým prazvláštním způsobem zvládla. Vysvětlila mi, že ty lístečky jim dávaly securiťáci v situaci, kdy u sebe měly nějaké osobní věci, s kterými nesměli dovnitř, a tak je museli odevzdat, jít na konec fronty, vystát ji znovu a pak dovnitř. Společně jsme se zasmáli nad tím, jak na hovno to tady s organizací je a pak se konečně dostaly ven. Ven, kde jsem se jako první pořádně zhluboka nadechla a provedla respirační cvičení. Oddechla si od toho davu lidí, který mi chvílemi nebyl zrovna příjemný. Pozdravila paní, která v průběhu koncertu omdlela a mířila k autu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 armeriaveritas armeriaveritas | 10. prosince 2013 v 23:26 | Reagovat

Jsem ráda, že sis to užila :-) život se má přeci žít naplno, ne? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama