Ve stínu plamene večera..

2. listopadu 2013 v 19:53 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Sedím u stolu a pozoruji plápolající plamínek na zapálené svíci. Vnímám spoustu vjemu, podnětů a je mi tak nějak úzko. Jsem bez sil a chuti cokoliv dělat. Rolety mám zatažené tak, jako po celé prázdniny, které byly naplněny pouhými stresory. Ztrácím přehled o čase a uvažuji, zda by nevědomí nebylo lepší. Veškeré negativní vlivy uvnitř pouze utuhují a já mám neovladatelnou chuť odříznout se od světa. Nemám sebemenší chuť komunikovat. Nevadí mi to pouze v ojedinělém případě, kde po komunikaci sama toužím, avšak přetvářka před ostatními je dost psychicky náročná. Jediné světlo ve tmě je plápolající plamínek, který se pokouší vzkřísit naději. Tak zvláštní paradox je slyšet z druhé strany baráku radostný smích - dětský smích, smích příbuzných, avšak protkaný úponky hádek a nevyřešených problémů. Pocity ve mně mezi sebou nadšeně bojují, zatímco já se utápím v hořkosladkých důsledcích. Chtěla bych někam pryč, ocitnout se v jiné době a nebýt tak omezována. Jsem čím dál více citlivější, tedy i zranitelnější. Připadám si strašně osamělá, přitom mě od společnosti dělí pár krůčků. Přesto mám opět vysoké nároky a nejsem spokojena s tím, co mám. Ráda bych byla ve společnosti osoby, s níž by se daly sdílet myšlenky, která by i beze slov porozuměla. Namísto toho se onen plamínek stává jediným tichým pozorovatelem a role konejšivého společníka se velice rád ujímá tekutý vosk. Zklamání je posledními dny doslova prorostlé a bolesti přibývá. Řasy jakoby byly loďkou plující po oceánu. Jsem si vědoma všech svých činů, ale už neznám jejich příčiny. Bojím se jakéhokoli pohybu, obávám se pustit hudbu, avšak mám otevřené okno a poslouchám tichou melodii deště. Tak ráda bych lezla po střepech..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přemýšlíš nad sebou samým/samou?

Neustále..
Občas
Ne, je to zbytečné..

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 20:49 | Reagovat

Niečo podobné mám aj ja..
až na to, že tu neprší -_-

2 amelie amelie | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 14:26 | Reagovat

je mi líto, jak se cítíš. KDYBY sis chtěla popovídat, dvěřit se, tak mi napiš mail. moc ráda bych ti pomohla. Modlím se za tebe.

3 Yrian Fjodorovič Yrian Fjodorovič | Web | 16. listopadu 2013 v 11:43 | Reagovat

Je to sice smutné, ale každý jsme vlastně sám. Soucítím s tebou, ikdyž jen soucit asi nestačí. Sám si kolikrát připadám dost podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama