Štístko zimních dnů..

31. října 2013 v 15:04 | Ilma |  Dopisy, vzkazy
Má nejzářivější čtyřlístková královno..

Víš, jak je v každém příběhu ten tísnivý okamžik, kdy všechny pavučinky luceren zhasnou ve věčnost beznaděje, kdy se duše zamotá do nekonečných labyrintů úponků výčitek, bolesti pramenící z hlubin osamělosti, nechá se pohřbít břečťanovým chladem do vzdušných zámků.. daleko od těla a klíč od nich zahodí v náručí noci bez hvězd? Většinou za zašumění několika úplňkových lun připluje zázračná bytost, která uvězněnou duši probudí z oněmělého spánku, vdechne umírajícím lístkům okvětí srdce život a zaseje semínka nových začátků. To ty jsi můj zázrak, kouzelné stvoření, které mě osvobodilo z lůna hlíny zapomnění. Jsi můj čtyřlístek mezi mlíčím, pampeliškový kotouč slunce za raného úsvitu a zároveň zrcadlení zapadlých koutků střípků mých vlastních myšlenek. Sestřička splněných snů. Bezová princezna.

I když tvou tvář nemůžu spatřit každý den, kdybych mohla, při našich vysněných večerních procházkách bych pro tebe rozsvítila veškerá souhvězdí, i ta, co se schovávají za šátky tajemství nespoutané úplňkové noci. Přiměla bych hvězdný prach Jednorožce, aby tě očaroval léčivou aurou a na věky věků hlídal mlčenlivé proplouvání tvé dušičky, opatroval klubíčko tvých pocitů v okamžik, kdy já nebudu moct. Kdybych mohla naposledy vydechnout v jediném přání, znělo by: " Kéž zůstáváš navždy v bezpečí.. šťastná a stejně záhadná jako v tepání přítomnosti.".

Zdaleka jsem neviděla veškeré galaxie sedmikrásek tvé osobnosti a sním o tom, že za pohlazení dalších lun spatřím tvé zrcadlení mnohem hlouběji, ne pouze jeho hladinu. Vím, že mě nikdy ničím nevyplašíš, nevyděsíš, neboť konejšivé zpívání tvého srdce je silnější než kterýkoliv stín. Ne, opravdu si neumím představit vyhasnutí našeho povídání.. jeho plamen je silnější než životodárná láva uvnitř srdce Země. To naše přátelství zahání přízrak prázdnoty, co mi po nocích přichází přát temné snění.

Jsi jako noc. Hluboká ve svém tajemství a tolik konejšivá ve své něžnosti. Tvé slzy jsou jako padající hvězdy. Krásné, ale tolik bych si přála, aby nikdy nevypluly ze svého přístavu... nebo aby padaly pouze kvůli radosti z volnosti.

Za tak krátkou dobu ses, má nejdražší, vypracovala na příliš vysokou příčku. Vryla ses do mého srdce natolik, že není návratu. Už navždycky tu budu pro tebe.
Mám Tě ráda..
Rozkvétám v bavlnkách,
bavlnkách tvé duše,
duše ze čtyřlístkového okvětí,
okvětí hvězdného prachu,
prachu příslibu naděje,
naděje utkané ze tvých slov,
slov ve věčném tichu,
tichu konejšivého souznění,
souznění sesterských duší.
Našich duší.

S přáním věčného úsvitu
usmívající se Ilma

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 4. listopadu 2013 v 14:29 | Reagovat

Nádherné. Jsi neuvěřitelná, úžasná a citlivá dívka. Jsem ráda, že jsi.

2 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 10. listopadu 2013 v 9:49 | Reagovat

Já nevím, co napsat. Je to nádherný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama