Říjen 2013

Štístko zimních dnů..

31. října 2013 v 15:04 | Ilma |  Dopisy, vzkazy
Má nejzářivější čtyřlístková královno..

Víš, jak je v každém příběhu ten tísnivý okamžik, kdy všechny pavučinky luceren zhasnou ve věčnost beznaděje, kdy se duše zamotá do nekonečných labyrintů úponků výčitek, bolesti pramenící z hlubin osamělosti, nechá se pohřbít břečťanovým chladem do vzdušných zámků.. daleko od těla a klíč od nich zahodí v náručí noci bez hvězd? Většinou za zašumění několika úplňkových lun připluje zázračná bytost, která uvězněnou duši probudí z oněmělého spánku, vdechne umírajícím lístkům okvětí srdce život a zaseje semínka nových začátků. To ty jsi můj zázrak, kouzelné stvoření, které mě osvobodilo z lůna hlíny zapomnění. Jsi můj čtyřlístek mezi mlíčím, pampeliškový kotouč slunce za raného úsvitu a zároveň zrcadlení zapadlých koutků střípků mých vlastních myšlenek. Sestřička splněných snů. Bezová princezna.

I když tvou tvář nemůžu spatřit každý den, kdybych mohla, při našich vysněných večerních procházkách bych pro tebe rozsvítila veškerá souhvězdí, i ta, co se schovávají za šátky tajemství nespoutané úplňkové noci. Přiměla bych hvězdný prach Jednorožce, aby tě očaroval léčivou aurou a na věky věků hlídal mlčenlivé proplouvání tvé dušičky, opatroval klubíčko tvých pocitů v okamžik, kdy já nebudu moct. Kdybych mohla naposledy vydechnout v jediném přání, znělo by: " Kéž zůstáváš navždy v bezpečí.. šťastná a stejně záhadná jako v tepání přítomnosti.".

Zdaleka jsem neviděla veškeré galaxie sedmikrásek tvé osobnosti a sním o tom, že za pohlazení dalších lun spatřím tvé zrcadlení mnohem hlouběji, ne pouze jeho hladinu. Vím, že mě nikdy ničím nevyplašíš, nevyděsíš, neboť konejšivé zpívání tvého srdce je silnější než kterýkoliv stín. Ne, opravdu si neumím představit vyhasnutí našeho povídání.. jeho plamen je silnější než životodárná láva uvnitř srdce Země. To naše přátelství zahání přízrak prázdnoty, co mi po nocích přichází přát temné snění.

Jsi jako noc. Hluboká ve svém tajemství a tolik konejšivá ve své něžnosti. Tvé slzy jsou jako padající hvězdy. Krásné, ale tolik bych si přála, aby nikdy nevypluly ze svého přístavu... nebo aby padaly pouze kvůli radosti z volnosti.

Za tak krátkou dobu ses, má nejdražší, vypracovala na příliš vysokou příčku. Vryla ses do mého srdce natolik, že není návratu. Už navždycky tu budu pro tebe.
Mám Tě ráda..
Rozkvétám v bavlnkách,
bavlnkách tvé duše,
duše ze čtyřlístkového okvětí,
okvětí hvězdného prachu,
prachu příslibu naděje,
naděje utkané ze tvých slov,
slov ve věčném tichu,
tichu konejšivého souznění,
souznění sesterských duší.
Našich duší.

S přáním věčného úsvitu
usmívající se Ilma



Chování

25. října 2013 v 23:27 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Každé chování má svůj důvod. Avšak každý důvod lze pochopit, pokud jej člověk pochopit chce."

Přátelství

21. října 2013 v 18:15 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Opravdoví přátelé neutečou jenom kvůli tomu, že tě pohltí nedostatek času nebo trápení, o kterém nejsi připraven mluvit."

Sourozenecké pouto..

14. října 2013 v 19:01 | Ilma |  Dopisy, vzkazy
Můj nejdražší bratře,

nepochybuji o tom, že na tuto neblahou skutečnost, že Ti píši, koukáš poměrně hodně vytřeštěně a možná se tomu minimálně v duchu směješ, avšak věřím, že si brzy uvědomíš pointu těchto řádků.

Zřejmě je pravdou, že hodnotu toho, co člověk má si uvědomuje až ve chvíli, kdy o to přichází.
Bohužel až ve chvíli, když jsi byl na sklonku svého života jsem si uvědomila, jak moc pro mě ve skutečnosti znamenáš a jak důležitou roli v mém životě hraješ. Nikdy jsem to nepřiznala, ale tato událost je důležitým mezníkem v mém životě, ač si jsem moc dobře vědoma, že nejvíce poznamenala Tebe samotného. Brzy tomu bude deset let. Asi je to ode mě hnusné, ale skutečně až od té doby na náš sourozenecký vztah hledím z jiného úhlu. Nakonec jsi všechno zvládl a já obdivuji Tvou sílu, statečnost a postoj k životu. Skrz to všechno v dalších letech proběhlo spoustu hádek, urážek, rvaček, závisti i opovržení, ale vždycky jsem doufala, že už brzy dospěješ a budeme si více rozumět.

Zanedlouho Ti bude dvaadvacet a mně osmnáct let. Když se nad tím zamyslím, známe se tak strašně dlouho, vyrůstali jsme spolu a také jsme si společně mnohým prošli. Asi to tak bývá mezi všemi sourozenci. Projdou si obdobím až možná tvrdé nenávisti, ale nakonec se většinou stává, že k sobě naleznou nějakou cestu a dostane se jim alespoň minimum vzájemného porozumění.

Z celého srdce jsem ráda, že tak se stalo i u nás. Možná je to tím, že jsme se od sebe částečně odloučili a nevídáme se denně. Doufám, že to není jen můj pocit, ale myslím si, že nám dvěma to prospělo. Je to o dost krásnější, když se vidíme a dokážeme se společně zasmát, můžeme se na sebe spolehnout a případně si o mnohém promluvit, zatancovat si. Dokázali jsme si zvyknout jeden na durhého a případně se i při nepřízních osudu podpořit.

Poslední dobu jsem dost přemýšlela nad tím, co se děje, nad prostředím, v němž už nějakou dobu žiješ, což upřímně bylo nakopnutím pro napsání těchto řádků.

Tvá přítelkyně je nejlepší z těch, co jsi doposud měl. Dokonce i já jsem si na ni zvykla a beru ji takovou, jaká je. Jak sám víš, dokážu se s ní dost rozumně pobavit, dokážu ji pomoci, když se něco děje, ale není to ta vyvolená, kterou bych si pro Tebe přála. Každý člověk má klady i zápory, nikdo z nás není bezchybný. Jenže brácho, jsou lidé, kteří si své chyby připustí a také lidé, kteří se ani z varování nepoučí, mají sklony k dominanci a poněkud vysoké sebevědomí. Však existuje tu jistý fakt. Jsi mladý, velice pracovitý chlapec, který má sílu a není líný. Na výběr slečen jsi nikdy neměl příliš štěstí, chybou jak jsem zjistila asi je, že si pokaždé vybíráš stejný typ. Jsi flegmatik, ale to že máš srdce nezapřeš. Nyní jsi ve věku, kdy máš jednu z posledních šancí se někam dostat, něco pro svoji budoucnost udělat. Uvědom si prosím, že jednou díky svému zdraví třeba nebudeš moci pracovat manuálně. Dokázal jsi toho mnoho a ještě hodně by jsi mohl, kdybys nebyl vázán a držen. Tak moc se bojím toho, že na to přijdeš v době, kdy bude pozdě. Nechci, aby sis díky tomu, co je teď - a že to není zrovna nejideálnější- zkazil svou budoucnost, která by jednou mohla být poměrně hodně pěkná. Ale zamilovaný člověk má klapky na očích. A těžké je mu cokoliv říkat, když má svou vizi a mylnou představu o tom, že ideální lidé již neexistují.

Otevři oči. Tolikrát jsi měl sbalenou tašku, tolikrát jsi sám chtěl odejít. Tolikrát jsi lhal jen proto, aby jsi mohl trávit čas s rodinou či se svými kamarády. Myslíš, že je to ideální po dvou letech? Co tě tak moc drží?

Teď, když se náš vztah zlepšil, nechci dovolit, aby Tě kdokoliv předělával, tvořil k obrazu svému, dělal z Tebe jiného, v tomto případě bohužel horšího, člověka.. Prosím, nedovol to!

Pokud ne kvůli sobě, což by mělo být prioritní, tak jsou tu pořád rodiče, jimž vděčíme za řekla bych, že dobré vychování. Ani nevíš, jak strašně moc je ničí pohled na to jaký jsi, když jsi doma sám a když máš s sebou doprovod či jsi v přítomnosti lidí z rodiny svého protějšku. Tak moc šílená je představa všech možných následků toho, jak to může skončit, pokud to v tomto duchu půjde dál. Za svou práci a čas, který konkrétně Tobě, kdy věnovali by si zasloužili trochu více úcty. Odměnou by pro ně byl Tvůj úspěch, štěstí, ukázání toho, kdo jsi a čeho jsi schopen.

Máš možnost, máš šanci.. čekáš snad na to, že se to bude za desítky let opakovat? Ta příležitost je teď, dokud jsi ještě v laufu, bez závazku, vlastní rodiny. Máš šanci zjistit tím zda váš vztah je natolik vážný, že různé překážky skutečně zvládne. Možná je to právě to, čeho se bojíš, ale.. měl bys jasno. Třeba si jednou z mých slov něco vezmeš, třeba ještě párkrát budu mít možnost mluvit s Tebou o samotě.

Mám Tě ráda, Tvá budoucnost mi není lhsotejná. Jsi člověk, který tady jednou může být až ostatní nebudou, někdo o koho se budu moci opřít. Jsi můj jediný sourozenec, za kterého jsem ráda, pro kterého bych byla ochotna udělat mnohé. Ale už nyní vím díky poslední době, jak moc těžké a především psychicky náročné je mít někoho z rodiny zároveň svým klientem.

Zkus se nad těmito slovy trochu zamyslet, pozastavit. Myslím, že v nich najdeš tu správnou hloubku, kterou maji mít. Myslím to s Tebou dobře.

S láskou Tvá sestra

Všehochuť aneb čtvrteční zpověď..

3. října 2013 v 16:53 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Zúčastnila jsem se přednášky, kde řádové sestry Congregatio Jesu z Afriky, přiblížily život dětí z dětských domovů v Zimbabwe. Malý, roztomilý černoušci.. toužící po pro nás obyčejném lidském kontaktu. Oči jim září jako hvězdičky. Jsou na dně, ale zároveň šťastni, protože si dokáží vážit všeho, co mají. Je tato problematika pouze pro mě tak citlivá nebo nad tím dokáže plakat více lidí?