Srpen 2013

Lenost

30. srpna 2013 v 20:23 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Když jde o lenost, tak se i roky vytříbená intuice ztrácí."


Rap..

12. srpna 2013 v 16:43 | Ilma |  Mumlání
Prošla jsem si obdobím Rapu,
kdy přišla jsem na stage a sáhla po majku.
Hodila tam první slova - slavnýho tracku,
ve skutečnosti jsem v tom neviděla nic, než sračku.
Tohle umí vážně každej,
stát si tam jak zvadlej.
Odříkávat sračky,
odsuzovat tím bílý držky.
To by jim šlo,
co takhle zamyslet se ale - o co v Rapu vlastně šlo?
Nezáleží na barvě pleti,
radši si zvykni na zkorumpovanou zemi.
A tak řvu z plných plic,
zmizte odsud radši pryč.


Abych předešla všem těm řečem od příznivců tohoto specifického žánru, že Rap je o něčem jiném, že takový není, napíšu něco na způsob argumentu. Ne každý takový je, ale většina bohužel ano. Z textu je cítit odpor, diskriminace, nenávist, vulgarismus, sleng, ego, sebevědomí. Což je ve výše uvedených řádcích, které měli být pokusem o něco na ten způsob, napsáno - je tam odkázáno na to, že se jedná o Rap určitých lidí, který se o něj spíše pokouší. Ač tento žánr hudby (je otřesné něco tak ohavného nazývat hudbou) neposlouchám, je pár písní, které si čas od času pustím - mnohdy právě kvůli textu. Jen a pouze díky textu, u čehož nadávám, že něco tak skvělýho zničí tím, jak to podají. Ale i těchto světlých výjimek není moc.

Každý odchod zabolí..

12. srpna 2013 v 16:23 | Ilma |  Dopisy, vzkazy
Moje drahá fenko,

dnes je to poprvé, co jsem usedla před prázdnou stránku a našla odvahu, abych napsala jistý vzkaz, který mi snad konečně pomůže k tomu, abych se vyrovnala s tím, co se stalo - dnes mohu říci, že přesně před osmi lety. Vím, že je to hodně naivní myšlenka, ale alespoň té naděje, že mi to v tento moment pomůže se nechci vzdát.

Každý říká, že čas zahojí všechny rány, a tak je logické, že časem člověk zapomene. Můžete mi tedy, prosím, někdo říci, proč jsem ještě stále nezapomněla? Každý se s těmito situacemi dokáže vypořádat po svém. Rozumím tomu, že ne každý to má tak jako já, ale nejvíce ze všeho mě udivuje to, že si nikdo z okolí ani nevzpomene. Nevím, zda vztah, který je uložen v mém srdci je zaviněn tím, že jsi odešla na "onen" svět v ne příliš lehkém období, ale o tom dost pochybuji. Je v tom mnohem více.

Nikdy jsi nebyla ta, která by mě poslouchala. Je to celkem normální, měla jsi vybraného svého člověka, kterého jsi dokázala poslechnout na slovo. Ale nikdy jsi se ke mně nezachovala nijak zle, nikdy jsi mi neublížila, naopak jsem s Tebou prožívala jen samé krásné chvíle - až na tu jednu - poslední. Jsem si vědoma toho, že pro Tebe už za podmínek, které jsi měla byla vysvobozující, ale pro mě nebyla ani trochu příjemná.

Stále Tě mám ve svém srdci a když na Tebe někdy náhodou přijde řeč zeskelnatí mi oči. Dodnes mám Tvou fotku na poličce a vedle svíčku, kterou v určité dny z roka, jako třeba dnes, zapaluji. Myslím na Tebe dost často. A vzpomínám na všechny společné chvíle, co si z poměrně raného dětství stráveného s Tebou pamatuji.

Vzpomínám si na to:
.. jak jsem Ti měla odnést pekáč s jídlem, jenže Ty jsi nechtěla, a tak jsem se posadila k Tobě a začala jíst, protože jsem věřila, že se přidáš.
.. jak jsem lízala nanuk na lavičce, Ty jsi přišla, položila hlavu vedle mě a smutně koukala dokud jsem Ti nedala ochutnat, a tak jsme slízali nanuka společně.
.. jak jsem si Tě brávala potají dovnitř, když byla mamina v práci.
.. jak jsem Tě schovávala před bouřkou, protože ses ji bála stejně jako já.
.. jak jsi ležela se mnou na gauči, dokud někdo nepřišel domů.
.. jak jsme chodili na procházky.
.. jak jsi byla hodná.
.. jak jsem si s tebou povídala a svěřovala se Ti.
.. jak jsi držela a já z jistých "gest" poznala, že skutečně vnímáš.
.. jak jsi milovala vyčesávání.
.. jak jsi nenáviděla vodu.
.. jak se Tě cizí lidé báli.
.. jak jsem Ti dávala piškoty s mlékem, které Ti tak moc chutnaly - vždycky jsi mi za to olíznula tvář.
.. jak jsi se mamině, která má fobii z myší, přišla pochlubit s tím, že jsi chytnula myš a čekala jsi, že Tě pochválí.
.. jak jsi pořád hrabala na určitých místech dvora.
.. jak jsi od táty dostala tak, že jsem dost dlouho brečela.
.. jaké to bylo těch pár posledních dnů.
.. jak zareagoval veterinář.
.. jak ses dlouze bolestně dívala.
.. jak ses neposledy zvedla a chtěla udělat poslední krok blíž.
.. jak mi tekly slzy a nešlo to zastavit.
.. jak jsme kopaly hlubokou jámu, abychom Tě mohli pohřbít "na zahradě".
.. jaký křížek jsme ti s bráchou udělaly.
.. jak mi doma bylo slíbeno, že pořídíme jiného psa.
.. jak mě štvalo, když Tvůj hrobeček zničily tak, že už k němu nemám přístup.

Proč Tě stále vidím běhat na dvoře? Tak ráda bych Tě vzala na procházku, šla se s Tebou proběhnout. Vyfotila si Tě. Schovala Tě k sobě do bezpečí a dala Ti piškoty. Tak ráda bych zachrastila vodítkem, abys nadšeně přiběhla jako vždycky. Pomazlila bych se s Tebou a drbala bych Tě, protože u toho jsi byla vždycky strašně spokojená. Snad Tě od oného okamžiku je lépe a netrpíš tak jako jsi trpěla poslední dny svého života stráveného u nás.

Žádného jiného pejska jsem už nikdy neměla. Nikdy by mi nenahradil Tebe a nikdy bych nezapomněla. Ale tak moc jsem nějakého chtěla, aby se bolest alespoň z části zmírnila. Měla jsem vymyšlené jméno, navrhnutou novou boudu a bohužel další falešnou naději. Ano, malá naivní Ilma věřila, že tento čas, kdy se bude moci znovu radovat po boku čtyřnohého přítele přijde.

S Láskou k Tobě
Ilma

Empatie..

10. srpna 2013 v 10:07 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Člověk nemusí vědět, co se děje druhému, musí to cítit."