Rock for people 2013

7. července 2013 v 1:56 | Ilma |  Jakože cestopisy
Dnes je tomu týden, co jsem do tašky naskládala to, co jsem usoudila za nejdůležitější - hygiénické potřeby, oblečení, nějaké jídlo, pití (i alkohol), nabíječku, sluneční brýle, léky, peněženku, deníček a spacák. Tímto jsem byla připravena na týden mimo domov, místo poměrně vzdálené. Následující den jsem se vydala s rotou fajnových parchantů vstříc festivalu Rock for people.


Pondělí 1.6.
Cesta vlakem poměrně utekla, v Praze jsme byli co nevidět. Chvilku nám trvalo než jsme se zorientovali, ale nakonec jsme se přeci jen vydali správným směrem na nástupiště, kam přijížděl vlak, který dále pokračoval ve směru Hradec Králové. Jupí. Kluci byli ve vlaku poměrně netrpěliví, odpálili jednoho jointa a o to více už chtěli být na místě. Jeden z nich to nemohl vydržet a koupil si ve vlaku pivo, které se mu poměrně prodražilo a jistou prodávající několikrát vyhlásil. Kousek od cílové stanice jsme čekali na místní městskou autobusovou dopravu a přemístili se na letiště, kde festival už několik let probíhá. Když na místo dorazil i zbytek naší party, postavili jsme stany a já jsem byla zděšena - dobrovolně jsem do sebe začala ládovat tabletky na alergii. Bylo mi jasný, že seno a tráva budou po celý týden těmi nejvěrnějšími přáteli. Pro odreagování jsme každý zvolil něco jiného, já jsem si šla poslechnout skupinu Imodium a následně jsem se odebrala za zbytkem party k nedalekému rybníku, kde jsem si užívala pohled na zapadající slunce s myšlenkami na osobu, která mi strašně chyběla. Večer jsem si poměrně užila vystoupení kapely The truth is out there, která vystupovala na večírku pro "pár" nedočkavců.

Úterý 2.6.
Ráno jsem se vzbudila šíleným vedrem a divným vzduchem ve stanu. Následně jsme si všichni užívali volný čas při dýchánku s vodní dýmkou. Dostavovala se divná nálada, byla jsem na sebe vnitřně šíleně naštvaná, ale nedokážu určit proč přesně. Vadilo mi to šílené horko, které bylo. Doléhal na mě nějaký splín, myšlenky se střídaly a já se bála toho, co bude až potkám Vo. Byla jsem se podívat na koncertu Xindla X a Amandy Palmer, která byla vážně luxusní. Během dne jsem byla poměrně dehydrovaná, alkohol jsem téměř nepila. Uvědomila jsem si spoustu věcí ohledně Vé. Pohledy na zamilované páry včetně homosexuálních nebyly zrovna příjemné, když člověk propadal nicotné samotě. Byla jsem šíleně unavená a cítila jsem bezmoc. Proběhl jeden hovor s Vé. za který jsem byla ráda a šla jsem se pokusit spát.

Středa 3.6.
Začala jsem si zvykat na brzké vstávání, ke kterému mě nutily nepříjemně teplé paprsky slunce, jež se opíraly o stan. Přišla mi poměrně nepříjemná zpráva, která mi překazila většinu prázdninových plánů, po kterých jsem tak moc toužila. Zpráva, která mě obrala o zásobu papírových ubrousků. Proběhlo dlouho očekávané setkání s Vo. za které jsem ráda, dokázal mi vykouzlit úsměv na tváři. Hezky se s nim povídalo, seznámil mě s jeho partou. Nebyla jsem s nimi dlouho, jelikož počasí vypadalo, že nám nepřeje, ale pro mě to byla taková odpočinková chvilka. Ti lidé byli rozumní, vedly debaty, o kterých jsem si se svojí partou mohla nechat leda tak zdát a ačkoliv jsem se do nich příliš nezapojovala, mohla jsem nad nimi přemýšlet. Krajně mě vyvedlo z míry až to, když Vo. začal hladit svojí přítelkyni, na čež jsem se po chvilce omluvila a odešla. Trochu víc jsem si opakovala slovenský jazyk, protože naše sousedka, která u nás byla snad celý festival byla slovenka, strašně v pohodě holka, avšak ji neznám nijak víc, a tak si netroufám soudit. Potřebovala jsem se odreagovat, pořádně vypnout, zkrátka se sundat, ale nechtěla jsem to řešit chlastem. Udělala jsem jednoduchou věc rozhodla jsem se si nějaké kapely pořádně užít. S kamarádkou z party jsme šli na koncert skupiny Pipes and Pints, kde jsme se dostali do první řady a užívali si pořádný hardcore a punk, jež byl jak už k této kapele zkrátka patří doprovázen dudami. Další navštívená kapela, Papa Roach, která rozproudila krev v žilách snad každého nadšence. Byl to koncert, který jsem si užila snad nejvíc ze všech. Seznámili jsme se tam s nějakými kluky, dalo se s nimi mluvit. Byli jsme přímo v kotli, kde udržet se na nohou je celkem umění, kde jsme byli nuceni spolupracovat s davem a pogu se nedalo ubránit, kde jsme byli i s čekáním nuceni být tři hodiny bez kapky něčeho k pití. Za normálních podmínek bych s tím problém neměla, ale tentokrát se už i mě dělalo zle a měla jsem černo před očima, a tudíž když jsme se na kapelu Billy Talent dostali do první řady s tím, že bychom museli další hodinu čekat a pak si hodinu odpařit jsme se rozhodli, že to vzdáme a už to necháme na jindy. Asi to bylo rozumné, ale trochu mě to mrzí. Nevím proč, ale rozesmála mě hláška kámoše, který tam byl s námi a díky chlastu většinu lepších kapel někde prospal: "Zajímalo by mě, kde já na ty akce jsem. Už mě to začíná srát."

Čtvrtek 4.6.
Tentokrát mě vzbudila šílená bolest a svědění. Když jsem vylezla na světlo, zjistila jsem, že jsem osypaná a mám vyrážku na částech těla, které nebyly zahaleny některým kusem oblečení. Když jsem dorazila na toaletu s tím, že si v umývárnách nohy zchladím a namažu mě chuť přešla. To, co spatřily mé oči snad nikdy předtím v životě neviděli. Dámské záchody byli několikrát horší než pánské, na zemi se válela vložka prosáklá krví, která byla rozmazaná dlaždicích celé místnosti, záchody byly ucpané a umyvadla zahaleny závojem vlasů a špíny. Hnus. Sebrala jsem se a s nechutí odešla. Dost často jsem byla sama v kempu, procházela jsem stánky v areálu a chladila nohy kostkami ledu z nápojů. Měla jsem chuť se opít. V sobě jsem měla šestý prášek na alergii, ale nezabíral. Jedno bylo jasné - je to tím odporným sluncem, na které se mi projevila nová alergie. Tento den si přijel zazpívat Karel Gott, který sklidil ohromný úspěch. Když Karel Gott prohlásil, že si nechal vyměnit kyčel, aby mohl řádit, kámoš z party zahlásil: "To ví, ten má peněz, že už mu do nohou našili zipy, aby ho nemuseli pokaždé řezat." Takový trošku drsný humor, ale v tu chvíli jsem se nad tím pousmála. Dále jsem šla zapařit i na elektro-dubstepovou muziku, která je pro mě vhodná na výmaz mozku. Bylo hezké u toho pozorovat spokojeného Ká. Další kapelou, kterou jsem si užila ačkoliv byla přes den jsou Koblížc!, jejichž zpěvák, kytarista a výrazný show man Josie je hovaďák první třídy, nebýt jeho tak to asi ani nestojí za to. Dává tomu to správné, co má, je upřímný, řekne to, co chce zcela od plic a je poznat, že to co dělá je jeho zálibou a že zpívá pro lidi, které dokáže skvěle pobavit.

Pátek 5.6.
Po probuzení jsem si šla dát chladnou sprchu pro osvěžení a zbavení se potu, který pokrýval celé mé tělo. Ze zadního stanu jsem slyšela zkoušku skupiny Kabát. Slunce mým nohám příliš neprospívalo, bylo to horší a horší. Usoudila jsem, že za celý týden mám strašnou smůlu na jídlo i pití. Ať jsem si koupila cokoliv vždycky na tom bylo něco, co mi odradilo. Byla jsem se podívat na koncertu slavíka jménem Tomáš Klus. Těšila jsem se, jelikož jeho písničky mám ráda. Budete se možná divit, ale po třech písních jsem odešla. V živé podobě jsem si proti němu vytvořila za tak krátkou dobu poměrně velkou averzi. Přijde mi, že se na sebe snaží až moc poutat pozornost, že je falešný a vše, co říká není od srdce, ale ze slušnosti. Nepůsobil na mě ani trochu příjemně. Hlavně pár písniček změnil do jiné podoby a já jsem to opravdu nemohla poslouchat. S kamarádkou s kterou jsem oblejzala většinu koncertů jsme šli do stanu k jejímu kámošovi, kde jsme se napili tak nějak do nálady a bylo nám fajn. V Amundsen stanu jsem vypila pár panáků a dostala jsem jen náramek, který není nic moc a hodinky, jelikož trička došli. Večer, když hrála skupina Kabát jsem se pořádně vykřičela, za jumpovala a bylo mi celkem hej. S partou jsme se kvůli předchozí kapele rozdělili a každý jsme byl jinde, tudíž jsem na Kabátech byla sama, jako na většině jiných, ale mě to nevadilo, možná spíše naopak. Jediné, co mě znervózňovalo byl chlápek, který stál těsně za mnou, mohlo mu být kolem padesáti. Měl tričko Iron maiden a dával mi dost najevo, že se mu líbí, že jsem tak mladá a znám všechny písničky od kapely, kterou on má hodně rád. Dokud se jen nakláněl a mluvil se mnou, dokud jen zpíval ač blízko bylo to v pohodě, ani chytání kolem ramen mi nevadilo tolik, jako když jeho ruce začaly nabírat jiný směr. Myslím, že z pohledu pochopil, že to přehnal. Když slintal nad očumování jiných párů vypařila jsem se dál od něj, sralo mě to, protože to bylo místo odkud jsem perfektně viděla, což je s mou velikostí co říci. Po chvíli jsem se vrátila do kempu, dala si nabít mobil a doléhala na mě taková ta melancholie.

Sobota 6.6.
Kolem druhé hodiny ranní jsem si povídala s tou kamarádkou o jejím životě, respektive dost osobních věcech, plakala a já jsem jen tak ležela a koukala na strop stanu. Je dost citlivá a spousta věcí na ni taky dolehla. Shodli jsme se na tom, že by to chtělo nějakou akčnější partu hudebních nadšenců jinak to víceméně nemá smysl. Nemohla jsem usnout a kolem čtvrtý jsem slyšela kluky jak dělají bordel a řvou přes celé stanové městečko chorály našich fotbalistů. Po nějaké chvíli jsem vylezla, udělala vše potřebné, začala rozšroubovávat přístřešek a skládat stan. Následně jsme veškeré věci nanosili do auta a vyrazili k domovu. Tentokrát jsem jela autem.

Kapely, které jsem viděla: Imodium, Checkpoint, Break the rules, The truth is out there, Xindl X, Amanda Palmer, Thirty Second to Mars, We on the moon, Shoshin, Elvis Jackson, The Gaslight Anthem, A Day to remember, Pipes and Pints, Papa Roach, Billy Talent, Koblížc!, Karel Gott, Queens of the stone age, Dubsisters, Modestep, Mother´s Angels, Mandrage, Gygy, Horkýže Slíže, Aneta Langerová, UDG, Tomáš Klus, Kabát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tento blog?

Ano
Trochu
Ne
Vůbec

Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 7. července 2013 v 16:50 | Reagovat

Huuuuuu! Další článek o RfP, dneska si na nich úplně ujíždím a hledám nové a nové, abych mohla porovnávat se svými zážitky :)
To horko bylo vážně zlo - ale zase kdyby se opakovalo počasí z loňského roku, tak by to asi bylo ještě horší. A to vážně hlásili docela škaredé počasí, které se nakonec nedostavilo.
Strašně mě štvalo, že jsme chodili pořádně chlastat až hodně v noci, takže jsme přišli o tolik dárků od amundsenky, že mě to nepřestává štvát :D

2 Luné Luné | Web | 7. července 2013 v 20:22 | Reagovat

To mě mrzí, že se tvé festivalové řádění neobešlo beze smutku. Avšak snad stál za veškerou tu radost, skákání a fandění. Opravdu nic nemůže být dokonalé..
A jaká byla skupina Thirty Second to Mars? :)

3 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 7. července 2013 v 22:06 | Reagovat

Odpovídám ti raději tady, protože si nejsem jistá, za bys to tady přečetla :) Má ruka to není, ale kamarádky, která měla celý festival na hlavě milion drobných copánků s korálkama a barevnýma gumičkama :) Určitě by sis ji zapamatovala :)
A čajovna byla u RockForPeople stage, tam vzadu mezi čepováním piva a RedBullem, takový malý nenápadný stan :3 Dalo se tam sedět na zemi na koberci a polštářkách a dala se tam koupit i vodní dýmka :)
Huuuu, ty jsi taky byla v Camp+? Tak to je vážně škoda, určitě bych se jako další parťák na chlastání přihlásila :D
Takže příští rok znova, to je úplně jasné! :D

4 vivienne vivienne | Web | 12. července 2013 v 15:14 | Reagovat

to musela být zajímavá akce, možná taky někdy v budoucnu taky dorazím

5 Raduš Raduš | 13. července 2013 v 1:27 | Reagovat

Klus je naživo úžasný právě proto, že ty písničky nezní tak uměle rádiově. :) Ale je to o vkusu.
Na Káju bych nešla. Fakt ne. Už jen kvůli té propagandy. Že prej nejstarší a největší publikum. A o Fleretu a 82leté paní Šulákové na Masters of rock nikde ani zmínka. Pitomí novináři bez přehledu.
A na to, že jsi tam byla o dva dny dýl než já loni na Masters, tak těch kapel jsem stihla tak třikrát víc. Ale jak jsem po tom taky vypadala no... :D

6 Simone* Simone* | Web | 13. července 2013 v 14:01 | Reagovat

S tím komentářem musím jenom souhlasit. Myslím si totéž!

7 Ilma Ilma | 14. července 2013 v 14:53 | Reagovat

[5]: Nejde mi o to, že ty písničky jsou umělé, jde mi o to, že mi byl nepříjemný on jako člověk, tím jak se zrovna tam choval, ale samozřejmě ho podle toho neodsuzuji, jen prostě mě zklamal, čekala jsem víc. Rock for people trvá 4 dny stejně jako Masters of rock. Mně tyhle kapely stačily. Chodila jsem se dívat hlavně na ty, které jsem vidět chtěla. Nechodila jsem v průběhu z jedné stage na další jak šílenec, ale prostě jsem si užila koncert těch, jež se mi líbí. Většinu mám dobře naposlouchanou, takže jsem se jen rozhodovala kam jít. Navíc jsou v areálu i jiné aktivity, tudíž proč poslouchat to, co se mi nelíbí? Jen proto abych toho slyšela co nejvíce? To není můj styl. Současně s Kájou nehrálo nic extra, tudíž jsem zavítala na něj a bylo mi to milejší. Ano o Fleretu se málokdo někde zmíní, to je fakt, ale novináři vědí, že Gott upoutá pozornost větší.

[6]:  To jsem ráda, však je to neskutečné, když se podíváme co je mezi námi za lidi a jak se chovají..

8 Raduš Raduš | 16. července 2013 v 23:51 | Reagovat

[7]: Já jsem ten svůj komentář nemyslela zle, nemusíš hned útočit :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama