Čtenáři..

16. července 2013 v 22:30 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Zdravím Vás čtenáři,
chtěla bych se Vám omluvit za mé rádoby pisatelské prodlevy. Přihodila se spousta věcí, jež mi brání v tom, abych psala. Tou hlavní zábranou je čas. Možná to zní jako výmluva, ale ten, kdož dočte tento článek dokonce by mohl pochopit proč tomu tak je.


Víte, veze se to už strašně dlouho a za přecházené věci musí přijít trest. Období, které nastalo přišlo v nevhodnou dobu. Ano, vhodnou pro okolí, nevhodnou pro mě. Tak už to bývá. Přemýšlela jsem i nad tím, zda je to dané mým osudem? Mohlo by. Jednou jsem si naplánovala prázdniny, chtěla jsem si je užít po svém a dělat věci tak, abych byla šťastná a udělala šťastnými i lidi kolem, mé blízké. A ejhle. Teď bych dala cokoliv za alespoň dva vydařelé týdny, které bych si mohla naplánovat podle sebe. Bez starostí a malé princezny.

Nikdy bych netušila, že tohle řeknu, ale bohužel. Řekla bych, že slečny v adolescenci, jež mají doma novorozence či batolata nebo i děti předškolního věku a nějakým způsobem o ně pečují mají tu nejspolehlivější antikoncepci. Už teď po jedenácti dnech hlídání jsem si uvědomila, že to vše není jen o tom hezkém, o tom pochovat, pomazlit, rozmazlit a vrátit. Je to mnohem náročnější, než jsem si myslela, kort když jde o hyperaktivního prcka, který vyžaduje Vaší společnost každou sekundou. Tomuhle se žádná praxe nevyrovná. Tady jsem 24 hodin denně, neustále musím věnovat zvýšenou pozornost, musím se soustředit, neustále musím vymýšlet harmonogram a jídelníček. Dále musím udržovat jistý fyzický kontakt, jelikož tato princezna je obzvlášť citlivá díky své minulosti. Musím umět razantně říct NE a musím jí odmítnout. Jinými slovy - musím ji vychovávat, alepsoň dočasně.

A je to děsně náročné pro člověka, který je psychicky nadměrně vyčerpaný a potřebuje si nutně odpočnout. Pro člověka, na kterého se valí jedna šílená zpráva za druhou a rozpadá se mu rodina. Z čehož se další část rodiny hroutí. Bohužel někteří stovky kilometrů od České republiky za přítomnosti nevidomého člověka bez znalosti jazyka.

Strašně mě veškeré dění kolem vyčerpává a deprimuje. Mám po krk veškeré své snahy a tendence záchranářství, všech rozhovorů, všeho domlouvání a obvolávání svých i doporučených kontaktů na odborníky. Jsem znechucena lhostejností, kterou vnímám a odrazena zvířetem, za které jsem byla označena. Byla to ta poslední tečka na konci další knihy ve vztahu mě vůči ní. Avšak to bude mít dohru, není mi lhostejné jakou, ale už pro to nejsem ochotná nic udělat. Nemám sílu a vlastně si už ani nejsem jistá tím, zda chci. Snažila jsem se dlouho. A rok odmítání a dělání ze mě debila mě poněkud stačil. Mrzí mě to, že to odnáší všichni kolem.. a hlavně princezna, která se mohla mít kouzelně.

Řeknu Vám, až teď v tuhle těžkou situaci jsem si ozkusila jak to funguje tady, u nás v rodině. Kdo chce vidět něco vidí a komu je to jedno, ten si ještě píchne. Ale řeknu Vám, že mi v jistý moment bylo jedno naprosto všechno, veškerá minulost, slova.. a prostě jsem pohladila svou zhroucenou mámu, povídala si s ní a řekla jí, že to nějak zvládneme, přitulila se k ní a spala s ní na posteli. No a co? Přiznávám se a nestydím se za to. Jen hlupák se bude smát. Víte, ono v tyhle chvíle hledáte kontakt někoho, kdo by mohl být u Vás.. a když nikdo takový zrovna není a navíc vidíte stav svých vlastně nejbližších, který na tom jsou dost obdobně, neřešíte to. Alespoň já to neřeším, cítila jsem, že to tak mám udělat a nelituji toho.

Navíc se opět vracím k minulosti a přemýšlím naprosto nad vším a uvědomuji si, že žádná z kapitol uvnitř mě ještě není zcela uzavřená.

Vzpomínám na to, jak ve vedlejším městě byla nedávno pouť. Pouť na které jsem z žádných předchozích roků nikdy nechyběla. Teď ano. A jak řekl můj starší bratr - už není důvod. A měl pravdu. Tím důvodem pro mě byla ona - žádné atrakce, cukrová vata ani nic jinýho z těch šaškarád, ale prababička, která vždycky sedávala ve svém ušáku.

To by stačilo. Více toho stejně nenapíšu, jelikož skrz slzy nevidím na písmenka, a tak nemohu kontrolovat to, co píšu. Už musím jít, mějte se krásně a já se snad zase brzy ozvu..

Ilma
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu..

Cvak.. :)

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 17. července 2013 v 13:15 | Reagovat

Milá Ilmo, zažíváš smutné chvíle. Nejen starosti a péče o malé dítě (a to je opravdu záběr na plné kolo, teď vidíš, čemu se maminy smějí, když se řekne mateřská dovolená), do toho problémy v rodině a jestli jsem to dobře pochopila, i odchod jedné blízké osoby, kterou jsi měla zřejmě ráda.
To jsou věci, které se nesmazatelně vryjou do srdce a bolí.
To, co jsi udělala pro tvou mámu, je moc hezké - a přitom stačí tak málo. Ona potřebuje vědět, že je někdo s ní, i rodiče někdy potřebují podporu.
Některé věci není dobré řešit za každou cenu, nech to plynout kolem a dej tomu čas.
Nebudu tady vypisovat fráze jako že smutek přebolí, ono je to sice pravda, ale člověku v dané chvíli moc nepomůže.
Někdy přichází doba smutnění a truchlení, aby ji časem vystřídala doba smíření...
Drž se, holka.

2 vivienne vivienne | Web | 18. července 2013 v 7:49 | Reagovat

Nevím co na to říct, tak snad jen :Drž se! A jsme tu s tebou a pro tebe.

3 Myška Myška | Web | 19. července 2013 v 10:47 | Reagovat

Nevím sice přesně o co jde, ale budu Ti držet palce aby jsi to všechno zvládla a našla v sobě tu sílu. Důležitý je aby jste drželi všichni spolu.Jsem na tom s malou ségrou podobně,takže vím jak je náročný uhlídat ošatku hadích ocásků,ještě když vůbec neposloichá..ale ikdyž je to všechno co se Ti děje neúnosný,věř že se nakonec všechno nějak vyřeší.Drž se a přeju pevný nervy.

4 Charlie Charlie | E-mail | Web | 19. července 2013 v 15:17 | Reagovat

Nič nie je horšie ako rozpadajúca sa rodina, ktorú drží pokope iba jeden poondiaty dom.

5 Teresa Teresa | Web | 21. července 2013 v 23:07 | Reagovat

Tohle mě mrzí má drahá Dí... doufám, že bude jen a jen líp. A taky že se brzy uvidíme.

6 Amelie Amelie | Web | 31. července 2013 v 16:54 | Reagovat

Vendy to napsala za mě. Ano, je hezké podržet mámu, být tu pro ni A je náročné starat se o malé dítě, ale zvládáš to a toje přece úžasné. Držím palce, ať je brzy líp.

7 Aailyyn Aailyyn | Web | 1. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

Sedmnáctiletá slečna sice občas zvládne pohlídat malé dítě, vzít ho odpoledne do cukrárny a trochu ho usměrnit, aby prcek na ulici nestropil hysterickou scénu, ale na to, aby ho vychovávala je ještě příliš brzy. Nemůžeš přebírat starosti ostatních.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama