Červenec 2013

Woodoo Six a Iron Maiden - Praha 2013

30. července 2013 v 18:25 | Ilma |  Jakože cestopisy
Včerejším dnem se do mého srdce zapsal jeden z těch zážitků, na které se nezapomíná. Dlouze očekávaný den 29. července nastal a pro mě znamenal jediné - jet do Prahy a užít si koncert snad nejznámějších heavy-metalových tváří skupiny Iron Maiden.

Zakoupená vstupenka byla pochopitelně na stání. Díky včasnému příjezdu jsem si mohla projít okolí arény, vypít v klidu nějaké pivo a hlavně vystát nepříliš dlouhou frontu a dostat se dovnitř Edenu mezi prvními.

Po úspěšné kontrole své tašky a prohledání prostřednictvím obušku pro zjištění případných zbraní či jiných organizátorům či ostatním škodících předmětů jsem konečně byla uvnitř. Hřejivý pocit zkazil zápach tlející trávy, příčinou pravděpodobně byly plastové podlážky pro ochranu trávy. Vybrala jsem si místo, kde se umístím a byla překvapena tím, jak dobře vidím. Koncert byl zahájen skupinou Woodoo Six, která vystupovala jako předkapela. Řekla bych, že se za svůj výkon nemusejí ani trochu stydět, odehráli hodně hezké vystoupení. Bylo strašné vedro, a tak jsem zakoupila poslední pivo, vodu, která byla stejně drahá a čekala jsem stejně jako tisíce dalších na hlavní hvězdy večera.

Skvěle se potvrdilo, že zákon schválnosti se na takové akce dostavuje, a tudíž koncert začal o čtvrt hodiny déle. Smršť, kterou jsem snad ještě nikdy nezažila se přihnala v podobě prudkého, vytrvalého, ale hlavně stále hustějšího a intenzivnějšího deště nad pražskou SYNOT TIP ARÉNU. Po nějaké době se déšť uklidnil a proměnil v příjemné mrholení. Slečnu stojící vedle mě jsem poprosila o látkový kapesníček na brýle, protože ten jediný jí díky pouzdru vydržel suchý. Když z pódia byla setřena voda, lidé ze svého oblečení vyždímaly litry vody, schovaly své funkční - díky dešti už i nefunkční mobilní telefony a někteří se pro lepší pocit utěsňovaly v pláštěnkách. Pro uklidnění zazněly tóny známé písně, která byla puštěna z playbacku, ale následně se na obrazovkách objevily staré klipy a pro fanoušky to byl jakýsi povel - začali jásat a koncert mohl začít se vším všudy. Prokázalo se, že příznivci této kapely jsou ochotni ustát cokoliv.

Když jsem členy kapely viděla, překvapilo mě, jak stárnou. Pravdou je, že věk ani jednomu z nich nebránil v tom, aby na pódiu podaly bravurní výkon. Když jsem slyšela první píseň Bruce Dickinsona, pohltila mě husí kůže a po tváři se mi rozlil úsměv. Je stále ve skvělé formě jak po stránce pěvecké tak fyzické. Potvrdilo se mi, že stále nemůže být bez toho, aby na koncertě běhal a skákal zejména ve vyvýšených místech. Dalším z oblíbenců, na kterého jsem se nemohla vynadívat a nechala se unášet jeho uměním je Dave Murray, který nezklamal svými bezkonkurenčními sóly, na které jsem se strašně těšila, protože mi dodávají poměrně hodně energie už z přehrávaných skladeb natož při této příležitosti - na živo. Hru na kytaru ovládá mistrovně a jen zřídkakdo se mu může někdy vyrovnat. Dále jsem nepohrdla pohledem na skvělého baskytaristu a zakladatele, jehož jméno jistě znáte - Steve Harris, který dává skladbám podobu jakou mají mít a tím se stávají tou nejsladší třešničkou. Následně si nedovolím zapomenout na jedno jméno a tím je Nicko McBrain, kterého si dovoluji nazvat panem bubeníkem. Při jeho hře je poznat, že tím žije a hlavně jeho praxe a talent je do nebe volající. Nezklamaly pochopitelně ani ostatní členové Janick Gers, který skupině dodává jistý elán a baví publikum a Adrian Smith, který se drží s Murrayem svého a dělají to, co vědí, že umí. Lidé pouze s údivem projevují svou spokojenost a smekají před jejich sehraností a dlouholetou praxí, která se jim teď vrací formou odměny - láskou publika k nim.

Byla to dokonalá show, na plátně se promítaly známé motivy příslušných alb. Vzhledem k času se brzy setmělo. Ke spatření byly také různé podoby uctívaného maskota Eddieho. Stage byla rozjasněna nejrůznějšími efekty, nechyběla ani dávka pyrotechniky, ohňů, výbuchů a dýmů, avšak v takové míře, aby nikdo nepřišel o žádné dění. Atmosféru zpestřovaly i přírodní podmínky, nad Edenem se opět zatáhlo, pršelo silněji, ale ne jako předtím, začala bouřka a pohled na blesky byl v doprovodu hudby naprosto dokonalý. Déšť a několik centimetrů vody v botách v tuto chvíli neřešil už nikdo. Výběr skladeb připomínal karetní trumf. Lepší snad zahrát nemohli, samé staré dobré známé pecky.

Během koncertu jsem se při sólech Murraye nechala unést a se zdviženou paží a pokyvování hlavou jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla a nasála do sebe tu boží atmosféru, kdy po mě stékaly kapky deště a v očích průsvitaly blesky. Jenže byla jsem ráda, že jsem mimo realitu. Nebyl to jediný okamžik, mnohdy, když kdokoliv další dokazoval lidem, že stále umí to, co se kdy naučil jsem jen tak zavřela oči, zhluboka dýchala a užívala si tu dokonalost všech tónů a chvíli, o které jsem věděla, že zanedlouho skončí.


Jediné co mě trochu mrzelo je o Edenu známá věc - špatná akustika. Mnohdy nástroje nevynikaly tolik, jak by správně měly, ale až na pár okamžiků to nikdy nebylo nijak více poznat a rozhodně to nikdy nepřekazilo ten zážitek - vidět je.

Vlčí láska

22. července 2013 v 8:35 | Ilma |  Mumlání
Tak jako den s nocí se střídá,
má láska k tobě vzrůstá.
Tak jako láska s nenávistí se prolíná,
tak srdce,
..srdce moje puká.
Tak jako vlci v noci vyjí,
má duše se k té tvé tulí.
Než upadne -
- v zapomnění.

Čtenáři..

16. července 2013 v 22:30 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Zdravím Vás čtenáři,
chtěla bych se Vám omluvit za mé rádoby pisatelské prodlevy. Přihodila se spousta věcí, jež mi brání v tom, abych psala. Tou hlavní zábranou je čas. Možná to zní jako výmluva, ale ten, kdož dočte tento článek dokonce by mohl pochopit proč tomu tak je.

Rock for people 2013

7. července 2013 v 1:56 | Ilma |  Jakože cestopisy
Dnes je tomu týden, co jsem do tašky naskládala to, co jsem usoudila za nejdůležitější - hygiénické potřeby, oblečení, nějaké jídlo, pití (i alkohol), nabíječku, sluneční brýle, léky, peněženku, deníček a spacák. Tímto jsem byla připravena na týden mimo domov, místo poměrně vzdálené. Následující den jsem se vydala s rotou fajnových parchantů vstříc festivalu Rock for people.