Andělé, vyslyšte má přání a stůjte při mně,,..

6. června 2013 v 21:28 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Vážně přemejšlim o tom, že zvednu telefon a řeknu kámošovi, že na ten Rock for people s nima pojedu. Škoda, že je to za takovou dobu. Z durhý strany - po tom všem. Potřebuje to odreagování - už teď.

Pěstí bušim do zdi, aby ze mě vyprchala ta zlost na sebe samotnou. Na koho taky jinýho. Jo, možná bych o někom věděla. Na listině lidí, jež mě zklamaly přibyla další jména. A hned dvě. Ale na tom teď nezáleží.

Tak zdlouhavý záchvat pláče se již dlouho nedostavil. Skočila jsem do postele bez ohledu na zeď. Je toho moc. Tak neuvěřitelně moc. Všeho. Každá minuta se mi podepisuje na psychice. A pak přijde zpráva, druhá, třetí. Jedna lepší než druhá. Veškeré plány jsou zmuchlané - připravené k vyhození do odpoadkového koše. A dny nejsou nafukovací.

Hodina. Dvě. Tři. Tři hodiny strávené v nesnesitelných bolestech uvnitř, s tlakem na hrudi a srdcem rozbušeným natolik, že jsem myslela, že je konec. Definitivní. Vlastně.. v tu chvíli.. byla bych za něj ráda. Čas plyne a já ho moc nemám. Místo toho tu ležím a pláčem se zajíkám a třesu. Téměř nemohu dýchat, ale pořád ještě lapám po dechu, pořád žiju..

Přecházím k první fázi zklidnění. Neurol. Jeden, druhej, třetí. Nezabíraj tak jak by měly, ale bez nich by to nešlo. Panák Grantsky. Co teď? Zkouším druhej. Pořád cítím jak je mé nitro naplněné bolestí, zlostí, smutkem, stresem.. Pohled je upírán k jedné krabičce, která je už dlouze schovaná. Potřeba a nutkání ji znovu otevřít, znovu si ulevit. Ta chuť je nezkrotná. Potřebuju, chci...

Promiň, já vím, že jsem ti to slíbila.
Jsem svině a člověk, který nedokáže dostát svému slibu. Přiznávám a omlouvám se - ač to nic nezmění. Jsem si vědoma svých chyb a nedostatků, svých blobostí a všeho okolního dění. Ale po tom všem je toho tolik, že už to jinak nešlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kobra královská Kobra královská | Web | 7. června 2013 v 10:21 | Reagovat

*pevné obejmutí*

2 Luné Luné | Web | 8. června 2013 v 11:32 | Reagovat

Jsem tu pro tebe.. avšak stále netuším nic..
Proto mi nezbývá nic jiného, než na dálku poslat objímacího medvídka.

3 vivienne vivienne | Web | 8. června 2013 v 18:14 | Reagovat

:-(

4 Kariol Kariol | Web | 9. června 2013 v 7:56 | Reagovat

Ať máš jakékoliv problémy, ať se trápíš čímkoliv, budu stát při tobě... :-(

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 11. června 2013 v 14:33 | Reagovat

Veľakrát to nejde nijakou lepšou a rozumnejšou cestou a potom ideme proti racionálnemu rozumu, v záchvate emocií trháme zo seba kožu a omylne si myslíme, že bolesťou sa všetko vyplaví.

6 L. L. | Web | 12. června 2013 v 20:44 | Reagovat

Určitě jeď, odreagování se hodí vždycky.
Přijít o nejlepší kamarádku a pár dalších najednou? Nic pěkného. Člověk se ale obrní a až to překoná, tak má hned jiný přístup k lidem.
Neber si všechno tolik. (Vím, že se to říká) Jsi TY. Jde o to, abys TY byla šťastná a kdo tě šťastnou nedělá, ať zmizí z tvého života ;)

7 Kejtý Kejtý | Web | 28. června 2013 v 23:00 | Reagovat

Pokud oprabdu chceš tak jeď. Ale nedělej si z toho jen náplast, která ránu stejně neudrží dlouho v suchu. Vybreč se a vyvztekej se pořádně. Ale neubližuj si. A s léky to taky tolik nepřeháněj. Nikdo nic nevyřešíza tebe. Musíš sama. Léky ti na chvilku uleví a druhý člověk tě vyslechne. Ale jen ty musíš chtít bojovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama