4. kapitola - Léčba deníkem

28. června 2013 v 12:18 | Ilma |  Pravá tvář

Z okna své místnůstky pozoruji dění kolem. Nad areálem začíná vysvitovat ranní slunce, jehož paprsky krásně ozzařují každého z nás. Někdo již pracuje na zahradě, někteří se podrobují terapiím, jiní jsou stále ponořené do světa snění a čekají na budíček a já se připravuji na vizitu. Spíše netrpělivě čekám až přijde lékařka a vrazí mi do žíly další dávku sedativ.

Když jsem ještě byla venku nikdy bych nepředpokládala jaká kvanta lidí se zde léčí. A teď jsem součástí toho všeho, co se odehrává zde, uvnitř léčebny. Ale ptám se sama sebe, mám tu opravdu být? Zvykla jsem si na ledacos včetně odporného stereotypu, který mě přivádí do depresí a je šílenější než cokoliv jiného. Každý den stejný jako předchozí, každý den stejní lidé, každý den stejný stav. Jak dlouho to ještě může trvat? Pořád dokola poslouchám životní příběhy druhých lidí, kteří trpí všemi různými nemocemi, pro jejichž pojmenování existuje název, který se dá jen stěží zapamatovat. Pomáhá mi to tu vůbec? Lékařka tvrdí, že se mé hodnoty hýbají, ale já si myslím, že už jsem dávno v pořádku. Musím čekat, připadám si jako trestanec odsouzený k odnětí svobody. Nevím nic o dění venku, nevím nic o Marcy. Mám jen plnou hlavu rozhovorů, psychiatrů a výčitek.

Vedu si tento deník, kam se snažím vyzpovídat, když mám splín. Chtěla jsem ho utajit, jenže jsem se prořekla před svým lékařem a ten teď do něj pravidelně nahlíží. Nedokážu se ze svých pocitů vypsat, protože neexistují slova pro tyhle stavy, které se odehrávají uvnitř mě. Stavy, v kterých se topím v tak nicotné prázdnotě. Při představě trávení času s Marcy se mi objevuje úsměv na tváři, ale v zápětí do mě vjíždí ohromný vztek. Připravila jsem se o ní. Žije ještě vůbec? Jak se má princezna, kterou jsem měla udělat šťastnou? Není zpátky, že ne? Řekněte mi někdo, prosím, že ji nevrátili zpátky do dětského domova. Po tváři se mi kutálí slzy a do dvěří vchází lékařka.
"Vidím, že jdu právě včas." řekla s úsměvem a já jsem měla chuť ji do něj šlápnout.
"Ne, vy vůbec nejdete včas, kdyby ano nedošlo k tomuhle stavu." křičela jsem na ní se zlostí v očích, které jsem viděla v protilehlém zrcadlu. Přistoupila blíže, chytla mě za rameno a v tom mi do ruky zarazila injekční stříkačku.
"Jasně a teď si myslíte, že se něco vyřeší? Takhle to tu funguje pořád. Už toho mám dost." lékařka se odtáhla a stoupla si ke dveřím, aby popřípadě mohla utéci.
"Jak vám je?" zeptala se a já jsem jen cítila, jak se mi zvyšuje tlak víc a víc. Jsem na tuto větu náchylná, mám k ní vytvořenou averzi a přesto jsem donucená si ji každý den minimálně třikrát poslechnout.
"Bylo by mi dobře, kdybych nebyla uzavřená tady, ale mohla jsem být s Marcy někde na zmrzlině. Vždyť se koukněte - venku svítí sluníčko. Proč musím být sakra tady?!" s pláčem jsem se v záchvatu svinula na zem.
"Uklidněte se, tímhle si všechno jen zkomplikujete a léčba bude delší."
"Vám se to říká, jste tu jen v práci, po pracovní době si jdete domů, upečete bábovku a posedíte s rodinou. Jenže mě tohle chybí. Já jsem taky jen ženská, která po tomhle toužila. Jednou udělala chybu a skončila tady - beze všech a utlumená léky. Cožpak tohle je spravedlivé?" mluvila jsem už klidnějším hlasem, vnímala jsem to. Léky zřejmě zabraly, jenže já jsem měla strašnou chuť si povídat.
"Připravujeme pro vás novou formu pouhé ambulantní léčby, jenže to ještě pár dní potrvá. Vydržte to ať vás můžeme propustit." byla to ta nejkrásnější věta co jsem slyšela, rozlil se mi po tváři úsměv a opět jsem si představovala chod jednotlivých dní a jejich náplň prožitou s Marcy.

Lékařka opustila můj pokoj a mně začalo docházet, že už vlastně ani nevím, jaké je to tam - za branami léčebny, kde nemám nikoho, kdo by mě doprovázel tím mně cizím světem. Jenže vím, že to musím zvládnout, že to zvládnu kvůli Marcy, která mě možná bude nenávidět a už nikdy mě nebude chtít vidět. Marcy, která nevím, kde ani s kým je. Pro kterou jsem cizí ženou. Ach, snad jednou najdu ji a odpustí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 28. června 2013 v 14:42 | Reagovat

Super! Už nech je pokračovanie.

2 Luné Luné | Web | 28. června 2013 v 17:48 | Reagovat

Krásně napsané, avšak opět se těším na úryvek ze světa toho zvláštního punkera :)

3 Kobra královská Kobra královská | Web | 3. července 2013 v 22:21 | Reagovat

Moc krásně napsané!
Kolikrát si z toho člověk dokáže až představit, že by to mohlo být skutečně napsané.

Těším se na pokračování.

4 Amia Amia | Web | 29. října 2013 v 22:55 | Reagovat

Delší, krása :-)

To bylo dobré :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama