Červen 2013

Odpočinek

28. června 2013 v 17:14 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Být u někoho v náručí a usmívat se je jeden z nejdokonalejších způsobu relaxu."


Výlet pro seniory

28. června 2013 v 10:44 | Ilma |  Školní práce
Letošní rok jsme opět vyrazili se skupinkou seniorů z celého našeho okolí na celodenní výlet. Tentokrát jsme se rozhodli, že naše velice aktivní "štědré duše" vezmeme dne 14. 6. 2013 do Plzně.
S kolegyní jsme připravili bohatý program, který se původně skládal především z prohlídky místního pivovaru a návštěvy zoologické zahrady.
Domluvené místo srazu bylo klatovské vlakové nádraží. Jelikož naše skupinka seniorů projevila zájem a velice se těšila, neodradilo je ani brzké vstávání, a tak jsme se sešli, když zvon kostela odbíjel osmou hodinu ranní.
Vlakem jsme byli v Plzni co nevidět, nikdo nechyběl, naopak přebýval, ale i tuhle komplikaci jsme vyřešili a mohli jsme se vydat k plzeňskému pivovaru. Čím blíže jsme byli pivovarské bráně, tím více senioři ožívali. U vstupu do pivovaru již byli jako malé děti a slečna průvodkyně s nimi občas měla velikou spoustu práce. S ohlasem se setkala hlavně ochutnávka několika druhů plzeňského piva.
Starouškové omámení chmelovým mokem protestovali proti výletu do zoologické zahrady, takže jsme museli narychlo vymyslet náhradní program. Prošli jsme si historické centrum města a jelikož bylo horko, obsadili jsme zahrádku jedné z kaváren v uličkách u náměstí. S úbytkem slunečních paprsků, jsme spolu se seniory vyrazili do křižíkova parku, do mlýnské strouhy a na anglické nábřeží.
Po odpočinku, když jsme byli připraveni opět vyjít, jsme se přemístili na plzeňskou radnici, kde probíhala výstava obrazů. Naši senioři se kochali krásou umění a já i má kolegyně jsme byli spokojené, že se snad náš výlet všem zúčastněným líbil.
Již se stmivalo a na seniorech byla vidět únava, a tak jsme se rozhodli, že naši výbornou a svým způsobem i velice naučnou "exkurzi" ukončíme. Procházkou jsme se vrátili na vlakové nádraží, kde byla poslední možnost zakoupení rychlého občerstvení. Společně jsme došli na nástupiště a nastoupili do vlaku. Spokojeně jsme odjížděli z Plzně zpátky do Klatov, kde jsme se každý rozutekli jiným směrem ke svým domovům a tím dospěl náš výlet zdárnému konci.
Výlet jsme uskutečnili, protože nám není lhostejný osud našich milých seniorů a naše srdce jsou vždy otevřená. Nebáli jsme se toho a bylo skvělé prožít s nimi den. Určitě je dobře když se najdou lidé, kteří i v téhle uspěchané době neváhají obětovat svůj drahocenný čas na pomoc postarším lidem.

Odpuštění

28. června 2013 v 10:22 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Ze strachu ze ztráty dalšího (blízského) člověka je člověk schopen udělat mnohé. Třeba i odpustit něco, co za běžných okolností nemůže přenést přes srdce."

Andělé, vyslyšte má přání a stůjte při mně,,..

6. června 2013 v 21:28 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Vážně přemejšlim o tom, že zvednu telefon a řeknu kámošovi, že na ten Rock for people s nima pojedu. Škoda, že je to za takovou dobu. Z durhý strany - po tom všem. Potřebuje to odreagování - už teď.

Pěstí bušim do zdi, aby ze mě vyprchala ta zlost na sebe samotnou. Na koho taky jinýho. Jo, možná bych o někom věděla. Na listině lidí, jež mě zklamaly přibyla další jména. A hned dvě. Ale na tom teď nezáleží.

Tak zdlouhavý záchvat pláče se již dlouho nedostavil. Skočila jsem do postele bez ohledu na zeď. Je toho moc. Tak neuvěřitelně moc. Všeho. Každá minuta se mi podepisuje na psychice. A pak přijde zpráva, druhá, třetí. Jedna lepší než druhá. Veškeré plány jsou zmuchlané - připravené k vyhození do odpoadkového koše. A dny nejsou nafukovací.

Hodina. Dvě. Tři. Tři hodiny strávené v nesnesitelných bolestech uvnitř, s tlakem na hrudi a srdcem rozbušeným natolik, že jsem myslela, že je konec. Definitivní. Vlastně.. v tu chvíli.. byla bych za něj ráda. Čas plyne a já ho moc nemám. Místo toho tu ležím a pláčem se zajíkám a třesu. Téměř nemohu dýchat, ale pořád ještě lapám po dechu, pořád žiju..

Přecházím k první fázi zklidnění. Neurol. Jeden, druhej, třetí. Nezabíraj tak jak by měly, ale bez nich by to nešlo. Panák Grantsky. Co teď? Zkouším druhej. Pořád cítím jak je mé nitro naplněné bolestí, zlostí, smutkem, stresem.. Pohled je upírán k jedné krabičce, která je už dlouze schovaná. Potřeba a nutkání ji znovu otevřít, znovu si ulevit. Ta chuť je nezkrotná. Potřebuju, chci...

Promiň, já vím, že jsem ti to slíbila.
Jsem svině a člověk, který nedokáže dostát svému slibu. Přiznávám a omlouvám se - ač to nic nezmění. Jsem si vědoma svých chyb a nedostatků, svých blobostí a všeho okolního dění. Ale po tom všem je toho tolik, že už to jinak nešlo.

Takovej ten pocit.....

1. června 2013 v 23:11 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Souvislá praxe je za mnou a já jsem svým způsobem ráda. Pochopitelně, jistá zkušenost to v pár ohledech byla, ale vím, že to není práce, kterou bych jednou chtěla dělat a dělala ji bůh ví jak ráda..
***
Takovej ten pocit, když přes měsíc musíš nosit límec na krku..
Takovej ten pocit, kdy nevíš, jak si sednout nebo lehnout, aby ses alespoň z části zbavil bolesti..
***
Takovej ten pocit, když lidem nedochází, že melancholik je lehce zranitelnej a většinu vyřčeného si pamatuje navždy.
***
Takovej ten pocit, když se v nehezkém stavu navracíš z vycházky a před intrem se zarazíš. Záchranka! Vzhlédneš ke dveřím a páni, o kterých se říká, že pomáhaj a chrání.. do záchranky odvádí kluka, kterému se z jistých důvodů snažíš téměř dva roky vyhýbat.

Nepozdravíte se tak, jako vždycky. Má pohled upřenej do země stejně tak jako ty do doby, než jsi spatřila to nádherně žluté auto s modrými majáky. Takovej ten pocit, kdy přemýšlíš co se stalo a nenápadně posloucháš osazenstvo sanitky. Je čas, kdy musíš dovnitř, blíží se večerka a ty zjišťuješ co se vlastně stalo.. Takovej ten pocit, kdy zvažuješ co udělat. Takovej ten pocit, kdy chceš strašně moc za ním. Takovej ten pocit, když nemůžeš.. Takovej ten pocit, když ho za dva dny potkáš na jízdách, pozdravíte se a ty cítíš, že se ti slzy derou do popředí a nedokážeš se soustředit. Ten pocit, kdy nemůžeš jinak a tak se s ním spojíš. Takovej ten pocit, když ti při tom tečou slzy.. takovej ten pocit, když chceš, aby byl v pořádku.
***
Posledních osm měsíců, vlastně svým způsobem rok strávený po boku člověka, který je pro mě důležitý je něco, co nedokážu popsat. Jsem za tu dobu ráda. Mnohé nám dala, ale svým způsobem i vzala. Pár věcí se musí změnit, abychom nezešíleli, ale vše je o upřímnosti a komunikaci. Proto doufám, že to společně zvládneme. Byla by škoda, kdyby ne.
***
Poslední doba je opravdu náročná. Jedna lepší zpráva za druhou. Období, kdy se dostavují vzpomínky, kdy mě rozhodí každá prkotina. Jako na potvoru se mi zdá, že se právě proto objevují. Stává se.
***
Takovej ten pocit, když ti sílu ubírají sny, na které si nevzpomínáš nebo nechceš vzpomenout..
***
Takovej ten pocit, když cítíš pocity druhého, když vnímáš a cítíš jak mu je, ačkoliv není u tebe. Takovej ten pocit, když máš šílený strach..
***
Takovej ten pocit, když tě čeká další praxe.. a ty víš, že zase neuvidíš lidi, který vidět chceš.
***