*zachmuřený výraz*

25. května 2013 v 10:32 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Soustředím se na svůj niterní svět a vidím to pouhopouhé nic. Ač obsahuji vše, na co byť sebemenší chvilinku myslím. Svým myšlenkám dávám volnost. Mezi rozpoltěnými části se najdou i pouhé ostatky, avšak ucelených částí zde najdeme nedostatek. Důvod mi uniká po proudu řeky. "Nostalgie je děvka." křičí můj vnitřní hlas, když vnímá jak se postupně potápím stále hlouběji.

"se vzpomínkou se mi na rty
dere smutný vzdech,
v srdci mě to divně zabolí"


Odehrává se spousta scénářů. Jeden se kombinuje s druhým. Některé epizody tak navazují, jiné jakoby byly vytrhnuté z kontextu a jen tak vložené ke mně na ochranu před autorskými právy.

Po spojení různých dedukcí a faktů jsem si u mnohých lidí, situacích, chvílích a okamžicích dala dohromady jedna a jedna. Od té doby se mi opět zdá všechno tak špinavé. Přehlcené faleší, lží a sobeckostí. Přiblížím se a provádím podrobnější analýzu při které si zas a znovu ověřuji to, že stále je skrz to všechno přehozen černý závoj nepochopení.

Trochu se mi spravila nálada, když jsem včera seděla u piva s člověkem, který pro mě hodně znamená a rozhodně patří do vrchních hodnot mého žebříčku oblíbenosti. Jakobych najednou alespoň na chvíli viděla, že mezi tím vším černým svítí světýlko, že se ještě najde někdo, s kým si rozumím. Povídáním jsem se dostala k jiným myšlenkám a byl to takový devadesáti minutový únik z reality, který byl alespoň pro mě více než fajn.. děkuji!

"hvězdičky svítili nám nad hlavou,
když jsem šeptal vroucně mám tě rád."

Nelze si nevšimnou dvou úryvků z jedné písně. Z písně, kterou poslouchám často v předělané formě - do podoby varhanů.. tak, jako zněla nedávno.

S nadějí jsem uchopila mobil, vytočila Tvé číslo a čekala. Ach, jak já jsem doufala, že mi to zvedneš, tolik jsem si to přála. "Volaný účastník není dostupný. Prosím, zavolejte později." Proč jen se v tuhle chvíli z mých očí vychrlil vodopád slz? Sakra, já vím, že Tvůj mobil leží na stole vedlejšího domu. Já jsem Ti jen chtěla popřát k narozeninám, které dneska máš.. Včera jsem stejně tak naivně stále před dveřmi Tvého bytu a klepala, jenže jsi nepřišla otevřít jako kdysi, když jsem za Tebou chodívala z vlaku. Tolik mi chybí čaj od Tebe, buď si jista, že ze srdce mi Tě nikdo nevezme..

"Když jsem Ti to vepsala, byla jsi malá dívka, vzpomeň si na mne po letech až budeš stará babka."
Tohle jsi mi kdysi napsala do památníku, pamatuji si i věnování, které jsi připsala, jak ses podepsala. Stále vidím spoustu věcí před sebou. Vzpomínám, nezapomínám. Bohužel mnohem dříve než jsme si obě mysleli.. Ovšem nemohu vidět Tvůj rukopis, nemohu se kochat tou krásou slov na vlastní oči, protože tenhle památník se (možná, snad ještě) nachází 55km ode mě..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Přemýšlíš nad sebou samým/samou?

Neustále..
Občas
Ne, je to zbytečné..

Komentáře

1 Kobra královská Kobra královská | Web | 25. května 2013 v 13:15 | Reagovat

*obejmutí*

2 Luné Luné | Web | 25. května 2013 v 19:32 | Reagovat

Jsem tu pro tebe.. ale stále tě nemůžu najít..

3 vivienne vivienne | Web | 27. května 2013 v 20:40 | Reagovat

:-( co na to říci? Snad jen, nejsi sama, my jsme tu pro tebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama