Březen 2013


Pravá tvář - úvod

28. března 2013 v 14:51 | Ilma |  Pravá tvář
Uvědomila jsem si, že od počátku tohoto blogu zde mám rubriku "Na pokračování", v které není nic, a tak jsem se rozhodla, že se pokusím napsat něco, co bude mít více dílů.




Zavrhnutá sama sebou..

19. března 2013 v 12:16 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Kdysi mi jedna osoba řekla, že jsem svou láskou k ní všechno zničila. Tehdy už bylo po všem, a tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost. Nad pointou té věty jsem přemýšlela jen zlomek minuty, ale neměla jsem chuť tomuto moudru věnovat nějakou větší pozornost ani ho nějak hlouběji analyzovat. Bylo to těžké období. Doba, kdy se zoufalství a bezmoc stali náplní každého dne. Byli to ti nejvěrnější přátelé, co jsem kdy poznala. Avšak právě díky nim jsem se začínala uchylovat k úniku do jiného světa.

Nyní, když jsem opět abnormálně ponořená do hlubin duší, ohrožená chybami ostatních a naprosto lhostejná i bezohledná vůči sobě samé, vím, že to byla chyba. Nad myšlenkou jsem se měla pozastavit již dřív, i skrz způsobenou bolest jsem neměla být sobecká a připustit si možnost vlastní chyby. Chyba selhání a hrdinství zároveň.

Všechno mi došlo až dnes, když mám strach. Strach, že se minulost bude opakovat.

Každé situace je třeba využít, a proto si říkám, že třeba toto je ta správná výzva. Jedna jediná věta, která mi v mnohých situacích vyplula nad hladinu toku myšlenek a nutila mě vyrovnat se s vlastními chybami, což vyžaduje chybu objevit.

Nyní, po dvou letech mám chuť jít oné osobě poděkovat - vím, že to nikdy neudělám- za to, že to nejspíše byla právě ona, kdo mě nakonec donutil se nad sebou zamyslet, protože tajemství vyřčených slov mi utkvělo v podvědomí a dnes se na základě podobných situací a urovnání myšlenek mohu zamyslet nad tím, jak to tehdy bylo a nyní vlastně je a tím se pokusit neopakovat stejnou chybu.

Temperament je sice vrozený, ale charakter můžeme ovlivnit, lze jej potlačit, a tudíž jsem dospěla k závěru, že právě já jsem tou chybou, kterou musím napravit, ačkoliv to nebude vůbec lehké.

Pozitivní návnada

14. března 2013 v 17:18 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Jen hlupák může říci, že mu rýma zkazila výhru v soutěži. Kdyby opravdu moc chtěl vyhrát, uspořádal by vlastní soutěž, ve které by i ve svém zdravotním stavu měl šanci na výhru. A sice - v soutěži o nejvíce posmrkaných kapesníčků."

Mimo realitu

11. března 2013 v 15:45 | Ilma |  Mumlání
Padáš z výšin. Nevíš kam.
Myslíš si, že jsi na houpačce.
Chceš výš!
Chceš vidět, chceš mluvit s ptáky ve vzduchu,
ale nemůžeš.
Jsi tak bezmocná.. až jsi bez sebe.

Kamarádka deprese

2. března 2013 v 4:16 | Ilma |  Mumlání
Kroky se ztrácí uprostřed pusté noci.
Nikde nikdo, všude tma.
Déšť a kroky.
Usedám na středovou čáru dělící poměrně frekventovanou vozovku.
V tureckém sedu pozoruji nebe.
Hvězda. - Druhá, třetí - moc jich není.
Pohled na lesklou silnici, na níž je odraz z pouličních lamp.
V povzdálí hlasy davu, tramvaje a řvoucí skupinka opilců.
-Zmatená uprostřed noci.-
Camelka.
Ten skvostný pocit uspokojení.
-To ten kouř vycházející z úst.-
Jen já a myšlenky.
-Ztracená uprostřed noci.-
Žádná naděje a v ničem není smysl.
Apatie naprosto ke všemu - hlubší a hlubší.
Čekám, kdy mě ten parazit pohltí úplně..
Vím, že nic nedokážu změnit ani ovlivnit.
A tak dál sedím.
Dál kouřím.
Nevrátím čas, přemýšlím
.. jestli vůbec chci.
Ztracená v sobě.
Ztracená v čase.
A dál?
Úzkost doprovází slzy..