Dub

21. ledna 2013 v 21:24 | Ilma |  Jednorázovky
..Krásný mohutný strom, na neobvyklém místě, který pomáhal potlačovat myšlenky a tlumit vzpomínky. Georgína si ho oblíbila, miluje přírodu a tenhle strom byl vážně krásný. Byl neobvyklý a několik století starý. Byl osamocen na louce, severně od vsi. Dívka jej miluje od dětství, často se chodí procházet a právě tentýž strom kdysi nazvala svým jediným opravdovým přítelem.
Nikdy jí nezklamal, kdykoli potřebovala, byl tu pro ni, mohla s ním být sama, nemusela se dělit a hlavně měla jistotu, že neprozradí její nejtajnější trápení. Věděla, že v okolí není nikdo, kdo by miloval a rozuměl ševelení lístků a kdo by měl pochopení pro pouto mezi ní a matkou Přírodou.
Nikdo netušil co může tak půvabná, optimistická dívka v šestnácti letech skrývat pod svou tváří. Měla komplikovaný život, jakožto silná melancholička často mívala stavy, které diagnostikovali maniodepresivní psychózu, i přesto se smála, a proto působila jako jedna z nejvyrovnanějších klasických puberťáků z okolí, kteří jsou mnohdy nepochopeny už jen kvůli tomu, jak se všemu smějí. Ve skutečnosti to je právě to, co nesnáší.
Je těžké hrát na dvě strany. Ale přetvářka bylo to jediné čím si Georgína byla jistá. Neměla kamarády, jen falešné a o ty nestála. Proto milovala přírodu. Místo, kde mohla být sama sebou. A věděla, že bude pochopena. Samozřejmě tak měla více času na přemýšlení a došlo jí, že faleš jejíž "přátel" ji omrzela. Přestala s nimi komunikovat, vzdálila se od nich a snažila se vystačit si sama se sebou. Ale co si budeme nalhávat - opravdová kamarádka, která by ji dokázala obejmout, když jí je nejhůře jí vážně chyběla.
Georgí milovala duben, a o to více tento strom v plné své kráse. Možná za to mohla ta společná část názvu. Kdo ví...
Dlouho si přála mít pejska a když se jednoho letního dne dočkala, rozhodla se vzít své nové štěňátko, svého labradora, na procházku a ukázat mu své oblíbené místo. Společně pobíhali po prašné avšak kamenité cestě, kterou milovala. Radostně se nadechla a chtěla zakřičet: "Už tam budeme." Jenže v tom spatřila to, co ji podlomilo kolena.
Jak už to tak bývá, když má člověk někoho či něco hodně rád, většinou o to zpravidla přijde. A tak Georgína tohoto dne ztratila to jediné, v čem viděla smysl života, jediné, co ji drželo. Neměla cíl, neměla kam se svým štěňátkem, na které se tak těšila chodit.
"Doubku!!!" To bylo to jediné, co Georgína vykřikla se slzami v očích. Z bohatého stromu zbyla jen halda popela z níž trčel silný kmen, jež pevně držel v zemi, avšak černý jako uhel. Georgína nejistě stála a snažila se vzpamatovat a vymazat ten pohled z hlavy. Když viděla, jak se pejsek rozběhl a očuchával kmen, rozplakala se.
Po chvíli si vzala svého mazlíčka k sobě do náruče a snažila se v zchátralém stromě najít krásu a uchovat si co nejlepší vzpomínky. Tuto ztrátu, začala vnímat jako lidský život. Tak, že po narození jednoho dne následuje smrt.
V jediné, co doufala bylo, že její Dub nikdo nezlikviduje úplně a dovolí jí tak zanechat památku na jejího doposud jediného opravdového přítele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 26. ledna 2013 v 16:03 | Reagovat

Lidé si dokáží vypěstovat tak silný citový vztah k takovým "blbůstkám".
Ony to samozřejmě "blbůstky" nejsou, stávají se důležitou součástí našeho života.
Jenže když to člověk nezažije, přijde mu to absurdní.

2 vivienne vivienne | Web | 26. ledna 2013 v 18:07 | Reagovat

Něco podobného se mi stalo ve skutečnosti, akorát to nebyl dub, ale lípa. Pořád ta vzpomínka bolí ...

3 keri keri | Web | 1. srpna 2013 v 19:27 | Reagovat

nádherně napsané, moc se mi to líbí
spousta lidí by si řekla, že je to jenom strom, ale pro jiného to může být součást  jeho života a má k tomu určitý vztah a tak to bývá se vším
opravdu nádherně napsaný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama