Opět dvanáctého..

12. října 2012 v 22:27 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Čas plyne jako řeka: Minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok, dva.. co to vlastně je? Jaký je to čas? Jak dlouhá je to doba?

Proč pořád lidem tak naivně věřím, proč si pořád něco nalhávám, proč se snažím omlouvat druhý?
Je na čase smířit se..

Porozhlížím se kolem sebe a zjišťuji, že den po dni kazí falešní lidé.. překvapivě i ti, od nichž bych to nečekala. Jednotlivé chvíle odpočinku pro změnu kazí děsivé sny, ačkoliv by se o tomto označení pro něco tak živého a reálného dalo polemizovat.

A sice je osoba, o kterou nehodlám přijít, osoba, vedle které se ráda probouzím ; člověk, který zná můj smích i pláč ; osoba, s kterou jezdím na výlety a chodím rybařit ; Někdo, díky němuž se dokážu dostat z vlastního světa depresí ; ona, s kterou podnikáme koupelnové dýchánky po tmě ; slečna, s kterou je veškerý čas málo ; osoba, která mě viděla opravdu spokojenou ; první člověk ve spoustě věcech ; osoba, která připomíná Sluníčko. Sluníčko, jež vhání světlo a teplo do duše. Někdo, komu jsem nejednou zvládla říct: "Mám Tě ráda", protože ať se děje cokoliv, jsem si jistá tím, že je uvězněná v mém srdci, kam se dostala poměrně rychle, ale za to doživotně. Vlastně bych ke všemu, co mezi sebou máme mohla napsat jeden velký otazník. Otazník s úsměvem. Je to dívka se studánkovýma očima, které má jen Elfka sladkých snů..

Je skvělé, že všechno hezké dokáží kazit hnusné myšlenky.
Musí všechno hezký jednou končit?
Doufám, že ne..
Přetrhnuté náramky u pověrčivé osoby nejsou dobrým znamením..
Ale pořád doufám, že je to jen náhoda..

Je povzbuzující ta předtucha řvoucí uvnitř mých myšlenek..
Připadám si jako vězeň, který je uvězněn v toku vlastních myšlenek.

Neukazuji lidem své slzy, ale občas se stane něco, kdy to nedokážu ovlivnit.
Opět dvanáctého.
Jak skvělý datum..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teresa Teresa | Web | 12. října 2012 v 22:43 | Reagovat

Všechno bude fajn, kolikrát jsme to sakra řekli?! Nikdy to nebylo fajn... šťěstí snad už ani neexistuje.

2 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 13. října 2012 v 9:03 | Reagovat

Třetí odstavec by onu slečnu jistě potěšil ;)
Já bohužel zažívám až neuvěřitelné štěstí, připadám si jako z jiné planety, když se všechno teď v mém životě odvíjí správným směrem...

3 Vendy Vendy | E-mail | Web | 13. října 2012 v 11:31 | Reagovat

"Je povzbuzující ta předtucha řvoucí uvnitř mých myšlenek..
Připadám si jako vězeň, který je uvězněn v toku vlastních myšlenek."
Geniálně řečeno!
Ale strach před ztrátou je někdy silnější než ztráta samotná...
Třeba se tyhle černé myšlenky ukážou být jako bezdůvodné. Kéž by.

4 Ænag Ænag | E-mail | Web | 13. října 2012 v 17:51 | Reagovat

'Jsou dobré a špatné dni. Ty jedny bychom rádi zadrželi a těm druhým bychom nejraději utekli. Minou obojí, a když to víme, budeme za pěkných dnů dvojnásob šťastni a za těch druhých nebudeme přespříliš šťastni...'
Je to úryvek z mé nejoblíbenější knížky, někdy mi opravdu pomáhá, je škoda, že zmizí to krásné ale zmizí i to nepříjemné...:)

5 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 31. října 2012 v 20:37 | Reagovat

A? Ešte stále to funguje?
Ja som tiež mala niekoho takého... pár mesiacov. Naozaj len pár. Niekoho, kto sa mi veľmi vryl do srdca a ani po tak dlhom čase neodchádza.
Škoda, že ma ten človek tak kruto opustil :-(

6 Insidious Insidious | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 20:49 | Reagovat

[1]: Taky si myslím... Všichni se tváří, že je všechno fajn, ale proč by ně?! Když mají super život... peníze... všechno...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama