Říjen 2012

Facebook

27. října 2012 v 1:18 | Ilma |  Myšlenky, pokusy o vlastní moudra
"Facebook není síť, která by měla vyjadřovat vaše city k nějakému člověku."

Nad mojí říší Slunce nezapadá !!!

18. října 2012 v 18:20 | Ilma |  Mumlání
Po dešti na obloze barvy se jeví,
duha lidské oči loví.

A tu, náhle, přes peřinu mraků,
odhaluje nitro svých krasů.

-Víla Slunečných paprsků.-

I když se za mráčky schovává,
plnými doušky radost rozdává.

Sluníčko, co má bezkonkurenční srdíčko.

Ať je šťastné nebo smutné,
nikoho zahřát neodmítne.

Paprsky září,
ač v nesnázích-
tajně se mračí.

Opět dvanáctého..

12. října 2012 v 22:27 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Čas plyne jako řeka: Minuta, hodina, den, týden, měsíc, rok, dva.. co to vlastně je? Jaký je to čas? Jak dlouhá je to doba?

Proč pořád lidem tak naivně věřím, proč si pořád něco nalhávám, proč se snažím omlouvat druhý?
Je na čase smířit se..

Porozhlížím se kolem sebe a zjišťuji, že den po dni kazí falešní lidé.. překvapivě i ti, od nichž bych to nečekala. Jednotlivé chvíle odpočinku pro změnu kazí děsivé sny, ačkoliv by se o tomto označení pro něco tak živého a reálného dalo polemizovat.

A sice je osoba, o kterou nehodlám přijít, osoba, vedle které se ráda probouzím ; člověk, který zná můj smích i pláč ; osoba, s kterou jezdím na výlety a chodím rybařit ; Někdo, díky němuž se dokážu dostat z vlastního světa depresí ; ona, s kterou podnikáme koupelnové dýchánky po tmě ; slečna, s kterou je veškerý čas málo ; osoba, která mě viděla opravdu spokojenou ; první člověk ve spoustě věcech ; osoba, která připomíná Sluníčko. Sluníčko, jež vhání světlo a teplo do duše. Někdo, komu jsem nejednou zvládla říct: "Mám Tě ráda", protože ať se děje cokoliv, jsem si jistá tím, že je uvězněná v mém srdci, kam se dostala poměrně rychle, ale za to doživotně. Vlastně bych ke všemu, co mezi sebou máme mohla napsat jeden velký otazník. Otazník s úsměvem. Je to dívka se studánkovýma očima, které má jen Elfka sladkých snů..

Je skvělé, že všechno hezké dokáží kazit hnusné myšlenky.
Musí všechno hezký jednou končit?
Doufám, že ne..
Přetrhnuté náramky u pověrčivé osoby nejsou dobrým znamením..
Ale pořád doufám, že je to jen náhoda..

Je povzbuzující ta předtucha řvoucí uvnitř mých myšlenek..
Připadám si jako vězeň, který je uvězněn v toku vlastních myšlenek.

Neukazuji lidem své slzy, ale občas se stane něco, kdy to nedokážu ovlivnit.
Opět dvanáctého.
Jak skvělý datum..