Nevěra

14. srpna 2012 v 14:47 | Ilma |  Jednorázovky
Po náročné práci jsem se vydal do jedné z místních hospod na pivo. Nevím, co to bylo za instinkt, ale ani trošku se mi nechtělo domů. Asi předtucha. Nezůstal jsem u jednoho kousku, ale vyprázdnil jsem asi čtyři celé půllitry. Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou. Když na mě promluvil hlas, byl jsem zamyšlený.

"Je deset hodin, zavíráme, pane Lauc.." Jeho hlas přerušilo hlasité pípnutí.
Zdvořile jsem se omluvil a nechápavě čekal na dokončení jeho věty.
"Laucdviku." Dokončil poměrně odměřeným hlasem. Zvedl jsem se, šel jsem k pultu zaplatit, už absolutně nevnímaje, že mi přišla SMS. Na to, že jsem na sobě měl pouze montérky, pracovní oděv, byla venku vcelku zima, asi něco pod nulou. Rozhodl jsem se zajít ještě do Music baru, který byl poblíž. Potřeboval jsem se zahřát. Je to jediný nonstop v okolí.
"Scotch Whisky, prosím." Poručil jsem si , přičemž jsem usedal na poměrně vysokou barovou židli. Opět se z mé kapsy, kde jsem měl mobilní telefon, ozvalo to hlasité pípnutí. Chopím do ruky sklenku a otevírám zprávu.
"Colu?" zeptala se servírka. Tápal jsem po dechu, když jsem četl SMSku, nevěděl jsem, jak reagovat. Zda být rád a nebo brečet.
"Vaše přítelkyně je v ohrožení života." Stále jsem si ta slova opakoval a přemýšlel nad tím, jak mohou být asi myšlená.
Kopl jsem do sebe celou sklenku. Překvapivě jsem byl schopen slov. "Ne, ještě jednou, díky." I skrz podnapilý stav jsem si vzpomněl na první zprávu, kterou jsem si nepřečetl, a tak jsem ji bez váhání našel a otevřel.
"Angelika měla autonehodu. Právě ji vrtulník transportoval do Thomayerovi nemocnice. Později dám vědět, jak na tom je. Petr." Nechápal jsem to. Napadala mě spousta otázek. Kdo je Petr? Autonehoda? - Vždyť nemá řidičský průkaz. Proč napsal mě, jak ví, kdo jsem? Kde vzal číslo? Co je s Angel? Je v ohrožení života..
Zaplatil jsem, dopil jsem a vydal jsem se cestou k východu. Z rohu na mě volá dívenka, která má slzy v očích. "Stejně vás za ní nepustí." Nevěděl jsem, zda jsem natolik opilý, že se mi všechno jen zdá. Napadalo mě ´Co ta o tom ví?´
"Kdo jste?" tázal jsem se jí, když jsem se otočil a udělal pár k roku k jejímu stolku.
"Na tom nesejde." Odpověděla, oči stále upřené k zemi. "Myslela jsem si, že jste to vy, podle vašich reakcí na mobil a popisu, který znám." Již zvedla hlavu vzhůru a dívala se na mě. Byla velice půvabná a já jsem znejistil.
"Co o tom všem víte, já.. já nic nechápu." řekl jsem.
"Bohužel vím dost, ale teď se potřebujete prospat. ale až ráno, půjdeme se vyspat." Ujišťovala mě, že teď a tady není ta vhodná doba. Cítil jsem, že jsem okouzlen, skutečně byla nádherná, jako vystřižená z módního časopisu. Nevracela se k tématu, spíše jsme mluvili jako dva náhodní známí, co se vzájemně seznamují. Odešli jsme společně ke mně domů a ze mě pomalu vyprchával alkohol, musel jsem se ovládat, ale svých zábran jsem si byl dobře vědom.
"Tak, co se stalo? Mně Angelika není lhostejná." staral jsem se. Nechápavě se na mě podívala se zoufalým výrazem a stavem na pokraji zhroucení, když ze sebe vydala: "Soucítím s Tebou a chci Ti být nablízsku, tak proč se tak bráníš příjemným okamžikům?"
"Proč se ptáš, když víš, že mám Angeliku?"
"Jakoby jí snad na tobě záleželo. Má doma skvělého muže, který ji miluje, ale neváží si toho. Hezká úroveň." V hlavě jsem si srovnával myšlenky a přemýšlel, jak to může myslet.
"Srozumitelněji? Byla mi snad nevěrná?" Seděl jsem vedle překrásné ženy, která se mě snažila svádět na pohovce na níž se mé vzpomínky odebírají k Angelice. Zavřel jsem oči a doufajíc čekal na odpověď.
"Nejen jednou." Právě zaznělo to, co jsem slyšet nechtěl. Chtěl jsem vysvětlení, i když jsem věděl, že je na všechno pozdě.
"Psal Ti Petr, viď?"
"Ano. Kdo to je? Ten.. její? "
" Nehodlám ho obhajovat, naopak, ale neházej vinu pouze na něj. Pokud se s Angelikou rozejdeš, může si za to ona sama. Petr byl můj snoubenec a ona ho ode mě odvlékla. Ukradla mi to nejcenější a jediný, co jsem měla." Teď jsem seděl na okraji pohovky a měl slzy v očích. ´Proč, proč to udělala? Co jí chybělo?´ Marně hledajíc odpověď jsem se prohraboval ve svých myšlenkách. Jenže jsem pozoroval onu krásnou dívku, najednou byla bez úsměvu, mluvila vážně a já věděl, že nelže, avšak připustit si něco takového pro mě v tuto chvíli je nadlidský úkol.
"Co ta nehoda, co se stalo, proč psal mě?"
"Asi abys neměl strach, když Angelika není doma. Volal mi, že neví co má dělat, že měl autonehodu, z které vyvázl dobře, ale Angelika na tom je zle. A že jediným čím si je jistý je to, že musel pryč, aby nehoda nebyla na něj, stálo by ho to totiž místo v práci a mělo by to spoustu dalších souvislostí."
"On jí tam nechal?"
"Ne, jen počkal až kolem někdo pojede, s tím, aby zavolal záchranku, že objevil autonehodu.. a vypařil se. Tudíž pokud přežije, všechno půjde za Angelikou. O to je to horší, když nemá řidičský průkaz a Petr nahlásí, že mu auto bylo ukradené. Prý tak z toho bude menší problém, než kdyby pravda vylezla na povrch." Měl jsem zaťaté pěsti na rukou. Po chvilce jsem vykřikl: "Sobec." Nevěděl jsem, jak se mám chovat. Netušil jsem zda Angelice odpustit. Bylo mi jasné jen to, co je Petr za zmrda a nechápal jsem co je na něm lepšího.
"Co jí na něm tak přitahovalo, když je to tak sobecká kurva?"
"Možná že to samé co mě. To, že není úplně hodnej." Mluvila tiše a drželi jsme se za ruku. Nechápal jsem to a cítil jsem, že se ocitám na dně. Nechápu, jak jsem mohl, ale usnul jsem. Ráno jsme se společně vydali do nemocnice. Kola mého sportovního auta před nemocnicí zapískaly jako nikdy předtím a my jsme se prodíraly nemocničními chodbami. Najednou jsem před vchodem na jednotku intenzivní péče spatřil jejího otce a ubrečenou matku svírající se v křečích na židli. Nevěděl jsem co to znamená, ale měl jsem špatné tušení. Bylo oprávněné. Její otec mi daroval pořádnou facku. Zřejmě si potřeboval ulevit od emocí, veškerá obvinění ze smrti jejich dcery padla na mě. Nikdo nic netušil a Angelika už pravdu říci nemůže. S Petrem sice zacloumal smutek a lítost, ale ne natolik, aby někomu celou pravdu řekl, tento konec mu naopak přihrál k jeho dobru. Neuplynul ani měsíc, kdy přilezl zpátky za onou tajemnou dívkou, která pro mě byla od první chvíle kouzelná a prosil o vrácení všeho zlého. Tehdy jsem to byl já, kdo mu s radostí ozdobil obličej a odešel s jeho bývalou přítelkyní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbila se ti tato povídka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Had-Kobra královská Had-Kobra královská | Web | 17. srpna 2012 v 19:34 | Reagovat

Život je kurva a nikdo nikdy nemůže vědět, co si vymyslí...

Pravda... ach, jak nejnádhernejší věc to je, jenže bohužel ne vždy je vyjde na povrch...

2 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 20. srpna 2012 v 17:04 | Reagovat

Páni..

3 L. L. | Web | 24. srpna 2012 v 18:57 | Reagovat

Úplně jsem se do příběhu vžila. Super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama