Moc amuletů?

7. srpna 2012 v 22:30 | Ilma |  Jednorázovky
Laura je náctiletá dívka, která si žije ve svém vlastním světě, ve světě, který by zřídkakdo pochopil.

Existují lidé, kteří jsou snad trošku pověrčiví a připoutávají se k neživým věcem. Pro okolí mnoho věcí může být nepochopitelných, ale oni samotní k tomu důvod mají. Většinou pro pocit, že nejsou sami, že je něco s nimi, jedná se pouze o duchovní stránku věci, ale když ona "moc" v člověku je, tak proč ji skrývat? Jedině tak ti lidé chvlkami dokáží dýchat světlo a vydechovat tmu, cítit bezpečí, možná by se dalo mluvit i o síle, která je do života potřebná.

A přesně tohle byl Lauřin případ.

Od mala se uchylovala k plyšákům, nedala na ně dopustit, starala se o ně, jako o živé a trávila s nimi čas, nenechala jim od nikoho ubližovat, spala s nimi a v jejich společnosti se cítila skvěle. Věk jí přibýval, ale jí to nevadilo, málokdo dokázal pochopit, jak dívka jejího věku může toužit po plyšácích. Všem to připadalo natolik dětinské, že se jí vysmívali. V té době se Laura víceméně distancoala. Lásku k plyšákům stále uchovává, v jejím pokoji stále naleznete několik plyšáků, nejen na posteli, ale i na poličce. Jen si odvykla na to, aby cokoli projevovala navenek, už neječí, když jí někdo plyšáka vezme, když jí s nimi hodi, v dnešní době to pouze drží v sobě s neskutečnou bolestí, protože nikdo ve skutečnosti neví, co pro ní znamenají a už navěky znamenat budou. Vzhledem k věku se přeorientovala na jiné věci a sice na náramky, prstýnky a různé druhy přívěšků.

Většinou již bývá pravidlem, že když někam jde, bez těchto podmětů neudělá krok. Každá z věcí, co ji kdy zdobí a nevině se tváří jako módní doplněk něco vyjadřuje, něco znamená či něco připomíná. Laura má ve zvyku si své vzpomínky přirovnávat. Možná to není zrovna dobře, jelikož to ne vždy dopadá tak, jak by chtěla. Mnohdy si někoho přiřadí k věci, která danou osobu již navždy připomíná.

Pro objasnění uvedu pár příkladů..

Jednoho dne začala nosit náramek. Náramek, který si sama koupila na pouti, náramek, který jí připomínal jedno přátelství, které v té době bylo hezké. Přátelství, které neumírá, jak se říká. Ten náramek nedokázala sundat z ruky, byla na něm závislá, jenže uplynulo pár týdnů, kdy se gumička přetrhla a dřevěné korálky se rozsypaly. Laura je sesbírala a dodnes je má vložené doma v mističce se vzpomínkou na přátelství, které za nedlouho na to skončilo. Lauře zbyla jen jedna jediná fotografie na které je vidět s náramkem. Fotografie, u které si vždycky vzpomene na osobu, s kterou měla náramek spojen.

Zrovna tak mohu popsat Lauřin příběh o přívěšků, který pro ní hodně znamenal. Přívěšek, na který nedala dopustit, nedokázala si ani představit jít kamkoliv bez něj. Dodával jí energii a dokázala ho k sobě tisknout v ty nejtěžší chvíle, dokonce jí občas také připomněl určitou osobu. Jednoho krásnéo deštivého dne, když se procházela podél řeky si všimla, že pčívěšek leží na zemi, sebrala jej, vrátila zpátky na řetízek, jenže tak se stalo ještě dvakrát. Vždycky si včas všimla, podvědomě zřejmě věděla, že ho ztratit nechce, a tak ho uložila doma na bezpečné místo. I když si už dvakrát koupila naprosto stejný přívěšek, ví, že to nikdy nebude ten první. Ten, který měla ráda. Ten, který jí po nějaké době spadne pokaždé, když se s ním někam vydá.

Proto se dnes snaží všechny tyto věci střídat, aby si na ně nestihla zvyknout. Střídá je, ale přesto pro ní něco znamenají, pro ní samotnou mají skrytý význam. Především se jedná o přívěšky, které hodně dokáží vyjádřit o ní samotné. Náramky, které střídá, aby si k žádnému nevypěstovala vztah. Prstýnky, které jí dodávají bezpečí, které jí ovíjí její prsty a jsou vždycky s ní. V dnešní době si už raději nic nespojuje s osobami, protože má strach. Strach, že až se s nimi něco stane, bude to znamení. Ano, Laura byla vždycky zvláštní, aby na něco takového věřila a kvůli minulosti už tu vždycky bude ta otázka: "Co když je to znamení? Varování, že bude následovat to, co vždycky předtím a nebo minimálně něco zlého.." Jenže i přesto tyto doplňky ráda nosí, zatím pořád z nich cítí tu sílu, to kouzlo, moc. Čím hlouběji jí doplněk někoho připomíná, tím raději jej nosí, tím spokojenější je, i přesto, že jí neopouští strach. Strach z toho, co jednou bude..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se ti tato povídka?

Ano
Ne

Komentáře

1 Had-Kobra královská Had-Kobra královská | Web | 7. srpna 2012 v 23:12 | Reagovat

Síla, která se nedá naměřit něčim jiným než srdcem.
Věci pro hodně lidí něco znamenají, jsou to připomínky, věci, vztahuje se k nim nějaká vzpomínka... ale, co já tu budu psát, když TY jsi to napsala perfektně !!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama