Komunikace

30. července 2012 v 20:49 | Ilma |  Úvahy
Mnoho lidí má strach z komunikace, protože nevědí, jak s druhými mluvit. Mnozí se bojí reakcí druhé osoby, jiní se zase obávají toho, že dojdou slova a nebudou témata, o nichž se bude moc bavit. Hlavním problémem je strach z toho, že nějaká chyba nastane. Kdyby se lidé chovali přirozeně, nemuseli by se bát. Nemuseli by se bát, že se něco pokazí.
Je veřejně známé, že nejvíce je využívána neverbální komunikace. V hovoru tu nejméně podstatnou část tvoří ta verbální, ač to zní divně a mnohým z vás možná neuvěřitelně, skutečně tomu tak je.
Já konkrétně s tím souhlasím, ale co ostatní? Skutečně v dnešní době většina lidí vnímá neverbální a vokální stránku komunikace a tu verbální posouvá až na zadní místa? Podle mě ne.
Když dám hrubší příklad. Mluvíte s člověkem a řeknete mu " Ty jsi vážně kretén." Myslíte si, že napřed se zamyslí nad mimikou a gestikulací (pokud ji při hovoru vůbec vnímá), aby poznal, jak vážně to bylo myšlené, než slova, které jste řekli? Málokdo se zaměří na neverbální komunikaci, a jeho argumentem bude " Nesejde na tom, jak jsi to řekla, ale na tom, že jsi to vůbec řekla."
Téměř nikdo z mých vrstevníku nedokáže neverbálně rozumnět a ani vnímat.
Pochopitelně, že i ta verbální část hovoru má velký vliv. Je dobré umět mluvit. Rozvíjet a říkat své názory, zdokonalovat svou slovní zásobu. Pravdou však je, že v dnešní době hodně vázne osobní komunikace. Je to chyba, která je především zapříčiněná virtuálním světem. Facebook, chat, ICQ, Skype, E-maily, dokonce i mobil.. znáte to, ne?
Naše generace je tím hodně zasažena a já se obávám toho, co bude dál. Pro nikoho není problém sednout si ke klávesnici a pomocí písmenek cokoli vyťukat, ale co takhle se sejít a mluvit? Napsat názor dokáže každý, ale říci ho, to je horší, mnoho problému se řeší písemně, ale proč lidé své názory neventylují a své problémy neřeší, když jsou spolu, ale až když se rozloučí? Proč pak každý sáhne po mobilu a začne psát, po pár minutách se na Facebooku objevují nesmyslná slohová cvičení, mnohdy až urážející. Přijde mi to poněkud otřesné, když sociální sítě by se daly považovat za formu osobního deníku.

I já mám problém s osobní komunikací, jenže příčinou je problém zdravotní, tudíž to nejde ovlivnit zrovna lehce. Také se mi lépe píše, než mluví, ale zkouším různá praktická cvičení, zkouším to zlepšovat. Ale jedná se o jiný druh komunikace, než o ten, když se řeší nějaký problém, když je potřeba říct názor..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl jsem tu..

Cvak.. :)

Komentáře

1 Had-Kobra královská Had-Kobra královská | 30. července 2012 v 21:52 | Reagovat

Jeden citát pravý: "Strach lže a ty mu věříš." [Friedrich Nitzche]. Strach z komunikace lže a pokud mu člověk uvěří propadne se do hlubiny hlubší než je hlubina sama... Hlubina tvořená ze strachu z vlastního slova. Je těžké chtít něco říct a přesto nikdy neříct nic... Člověk se osobní komunikace bojí, ale otázkou je proč? ... Přece jen, jak jsi psala je pro někoho snažší něco napsat něž říci, ale co je ten důvod proč, proč je to pro člověka tak obtížné? Je opravdu jednoduché, když člověk sedne za klávesnici a "naťuká písmenka",... ale když to řekně i to slyší a pravda mnohdy bolí... Bolí nesčíslněkrát více než lež...

Hlavním viníkem není internet, ikdyž přiznávám, že je to hodně velký spolupachatel, ale pachatelem je člověk, který nevědomě páchá zločin sám na sobě, člověk který se bojí sám sebe, svého vnitřího já...

otázkou ale nadále zůstává, zda není mnohokrát lepší mlčet než mluvit, přece jen je známo motto "Mluvit stříbro, mlčet zlato." ... Každý člověk by si měl sáhnout na srdce a říct si, zda pomůže, když bude mluvit, nebo zda naopak,když bude mčet...

Ilminko... moc krásně propracované téma *palec nahoru* ... Píšeš moc pěkně a budu ráda, když budeš pokračovat... :-)

2 L. L. | Web | 30. července 2012 v 23:05 | Reagovat

Pro mě by bylo nemožné se nesoustředit na neverbální část. Když někdo něco řekne téměř stejně jako vždy, ale přece jen mě to zarazí třeba i kvůli pitomému tónu hlasu, tak vím, že je něco špatně. Spíš je to moje negativum, než pozitivum, protože se tím až moc zaobírám a pak to moc řeším, jaktože ta verbální část mi nějak neseděla s neverbální :D. A myslím, že jsem to více začala vnímat po tom, co jsme neverbální psychologii brali na střední :)
Jakto zdravotní problém?

3 L. L. | Web | 30. července 2012 v 23:06 | Reagovat

[1]: Pěkný komentář

4 Vendy Vendy | Web | 31. července 2012 v 11:21 | Reagovat

Neverbální stránka je opravdu hodně důležitá. Taky tón hlasu. Když někomu řekneš, ty seš ale vůl, láskyplně, je to takové něžné pokárání. Když to řekneš naštvaně, je to urážka. Myslím, že zabarvení hlasu je jedna třetina projevu, řeč těla druhá třetina a zbytek je samotný obsah hovoru...není to jen tak.
Komunikace... pro mě není těžké se zeptat někoho cizího, kolik je hodin nebo jestli nezná cestu odkudsi kamsi. Ale když mám přijít na pohovor, potí se mi dlaně, je mi zle od žaludku a mám pocit, že musím na záchod každých pět minut. Taky je docela těžké mluvit s nadřízeným a ještě víc nadřízeným. Ten pocit moci, co mají nad tebou, tam někde vězí. Obdivuji každého, kdo se dokáže v pohodě pohádat se šéfem..

5 Amelie Amelie | Web | 1. srpna 2012 v 2:46 | Reagovat

Komunikaci můj manžel nesnáší, oční kontakt jakbysmet. Cítím se tu jak páté kolo u vozu. Pěkný článek.

6 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 1. srpna 2012 v 21:57 | Reagovat

Je to zvláštní říct, ale většinou vnímám pouze neverbální stránku, pocity, které člověk vyzařuje než slova, co bezmyšlenkovitě vypouští ven. Za nožíkem " Jsi kretén!" klidně svítí " Miluju tě, ale bojím se."
Hezky jsi to napsala, vzdušná světluško :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama