Rok se s rokem sešel..

17. dubna 2012 v 23:55 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Blíží se půlnoc. Měla bych se učit, ale místo toho sedím na balkoně a pozoruju jednotlivé pokoje. Všude tma, asi už všichni spí. Nasávám vůni z cigarety, jak neuvěřitelné. Sedím, klepu se a přemýšlím. Dlaždičky studí. Jo, je mi zima, ale píše se mi tu lépe. Lépe než uvnitř, kde spolubydlící spí, kde mi stékají slzy při pohledu na plyšáka, kde věčně věku řádí Hurikán, na který mi poslední dny nálada skutečně chybí.

Myšlenka: Jediná spravedlnost na tomhle světě je ta, že člověk stárne každým dnem.


RDAE N.A, I KIEL OYU RVEY YVRE HMCU!

Jo, jsem zas o rok starší.
Věřte či ne, kdyby to šlo, vymazala bych tento den z kalendářního roku. Jakoby nebyl, neexistoval.

Dříve, když jsem byla ještě malé děcko, vždycky jsem se těšila na den, kdy mi bude patnáct let, když to přišlo, zjistila jsem, že se pro mě vlastně nezměnilo vůbec nic, kromě toho, že jsem byla držitelem "šukacího průkazu". Co se změní teď? Co se změní plnoletostí? Co se změní narozeninama za pár let? Kromě pár drobností.. nikdy nic.

Teď nebudu jiná. Pořád budu snílek, který sní. Kdybych mohla, začala bych znovu, od nuly, ale kdo ví zda bych udělala všechno jinak či chyby opakovala..

Narozeniny. Kdybyste jen věděli, jak já je nenávidím. Ne, nezbláznila jsem se, i když je to možná divný.
Jen mě už dávno přešla touha po hezké, třeba rodinné, oslavě. Omrzela mě ta kupa neupřímných blahopřání i dávka falešných úsměvů..

Když někomu přeji já, nějak to většinou zkousnu a zvládnu to, i když na ty sladké řeči a vybírání dárků nejsem odborník a co se předávání týče raději nemluvím. Ale pokud jde o mně jsem ráda, když si při osobním kontaktu nevzpomene nikdo, nemám to ráda. Nejsem ta, která by s úsměvem na rtech přijímala gratulace a dárky, jako většina. Ne, ne..! Z druhé stránky, když si někdo vzpomene bez toho, aniž by ho upozornil světem známý Facebook, a napíše třeba SMSku, dokáže to potěšit a já si to pamatuju. Jsou to paradoxy, ale skutčně to tak mám. Ten den nenávidím, ten den bych se ze všeho nejraději vyhnula kontaktu s lidmi, protože mám strach, že se najde někdo, kdo si vzpomene.. a já to nechci. Nechci, aby mi někdo přál, protože "máš narozeniny". Ne!

Nemá cenu, abych se momentálně ohlížela na rok, který dneškem skončil. Stalo se toho hodně. Všechno je to otisklé v mém srdci, kde to navěky zůstane. Opravdu úplně všechno. Možná je to dobře, ale možná taky ne..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 18. dubna 2012 v 11:59 | Reagovat

Chtěla bych mít balkón. Vždycky jsem po něm toužila a snad to jednou výjde :) ale chci výhled na krajinu :))
Jo, neupřímná přání.. ale když jsou upřímná a je pořádná, skvělá oslava, tak je to fajn.

2 bludickka bludickka | Web | 19. dubna 2012 v 16:03 | Reagovat

stárnutí mě rok od roku děsí :) určitě ne kvůli vzhledu, aspoň zatím ne:) ale kvůli tomu, že na některý věci prostě bude třeba v padesáti pozdě :)

3 Sach Sach | Web | 25. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

Přesně, nemám ráda tohle předávání darů a mnohdy nucených úsměvů na tváři.
Beru to jako dárky z povinnosti, přání štěstí a zdraví jen tak z povinnosti.
Mnohem víc si budu pamatovat když mi někdo popřeje štěstí v nečekané situaci než na narozeniny:/
To i s Vánocema..

4 Had-Kobra královská Had-Kobra královská | 2. srpna 2012 v 11:49 | Reagovat

Tvrdím, že s přáním, je to jako s květinou, když ji člověk chce darovat, příležitost si vždycky najde... A potěší mnohem více, když to obdarovaná osoba nečeká, než na těch všech "příležitostních" akcích, jako narozeniny, svátky a jiná výročí...

Přát někomu z povinnosti, opravdu nemá smysl, člověk by měl přát protože chce, protože k tomu člověku něco cítí...a když přejeme štěstí a lásku, mělo by to být od srdce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama