Výpadek

22. července 2011 v 22:33 | Ilma |  Jednorázovky
Pokoušela jsem se napsat povídku. Výsledek zde máte, ale když nad tím tak přemýšlím, je divná, jiná, než jsem čekala. Nemá hlavu ani patu. Vlastně jsem přemýšlela, zda to udělat jako jednorázovku a nebo jako příběh na pokračování s tím, že tohle by byla jedna z kapitol. Zatím je to jednorázovka. Možná si to časem rozmyslim. Kdo ví..
Upozornění pro text: Kurzívou je psána ta část, kterou si Luisa vybavovala.


Snažila se vyskočit na nohy, když zjistila, že leží na mokré zemi. Klepala se, ale okolnosti ji nutily k nastartování mysli. Zasněně se odplížila ke svému černému kolu, které bylo opřené o jeden ze stromů, jež byl poražený v trávě. Nechápala, kde se tam vzalo. Vlastně netušila ani to, jak se tam ocitla ona. Absolutně nevnímala reálný svět, byla mimo. Věděla, že rychlejší tempo stejně nezvládne, tudíž se o to ani nepokoušela. Nasála nosem tu slastnou vůni jehličnanů a kůry. Na tváři se jí na zlomek vteřiny objevil úsměv, který jí dodal trochu sil. Naděje.
Kymácela se ze strany na stranu, své nemotorné tělo podpírala o kolo. Měla vyděšený, trochu nepřítomný, výraz, který věnovala hlubinám temného lesa. Stála na místě, podvědomí jí říkalo, že musí pryč, jak nejrychleji to půjde.
Nabrala směr k příjezdové cestě, která vedla do lesa. Před pár lety byla asfaltová, dnes ji zdobila díra, kterou následovala další a další. Neměla na vybranou, nasedla na kolo a vyrazila kupředu. Řítila se rychlostí, která na ni byla nezvykle vysoká.
Před očima se jí začínaly vybavovat určité záblesky okamžiků, ale nedokázala si vzpomenout na všechno, má okno.
"Ti hajzlové mi dali drogy." Vykřikla při jedné ze vzpomínek. Řídítka svírala tak křečovitě, že pravděpodobnost rozdrcení byla vysoká. Svaly měla napnuté. To kolo ty díry zaručeně nemůže vydržet.
Shlédla na své nohy. Při pohledu na roztrhané oblečení se jí v hlavě na vteřinku zobrazilo problesknutí týrání a znásilnění.
Začínalo nepřetržitě pršet, byl prudký vítr. Luisa tohle počasí miluje, včetně bouřky která se začínala rozjíždět. Vítr, jež způsoboval tanec vlasů, byl příjemný. Osvěžoval.
Nohy se jí do šlapek upírali stále větší silou. Připadala si volná, bezstarostná. Chtěla ze sebe dostat tu směs pocitů, a tak s kapkami deště stékali slané korálky, které bez vydání sebevětší síly vyronila.
Začalo se jí vybavovat pár dalších věcí. Byla ráda, že je pryč z lesa, kde jí neznámá osoba vykopla z auta- vzpomněla si.

Ten muž byl vysoký. Mohl mít tak metr devadesát. Černé vlasy, které měl rozpuštěné a jejich délka byla někam pod ramena. Mohlo mu být kolem dvaceti a nechával si narůst bradku. Více jsem nevnímala. Sakra, co bylo před tím?

Setrvačně šlapala do pedálu, aby se místu co nejvíce vzdálila.
Pravděpodobně se blíží k nějaké vesnici, jelikož krajinu nyní zdobí louka, na níž se pase dobytek. V dáli viděla dřevěný přístřešek, doufala, že to bude funkční studna a vydala se k němu. Nespletla se. Pomocí rumpálu vytáhnula kbelík s vodou. Ponořila do něj ruce. Voda byla čistá, ledová. Nabrala jí do dlaní, předklonila se a přiložila dlaně s ledovou vodou k obličeji.

Terénní auto, podle volantu na pravé straně, výšky a vybavení by to mohl být Land Rover z Anglie, se řítilo po polní cestě. Poměrně rychle. Část, kde seděl řidič byla oddělená od zadní části, kde jsem se na zemi svíjela bolestí. Měla jsem svázané ruce. Zamotala se jí hlava a upadnula. Kýbl s vodou se zvrhl a polil ji. Opatrně se zvednula, spustila kýbl zpět do studny- pro novou vodu, kterou vytáhla. Polila si hlavu, i přesto že venku prší. Zavrávorala a nasedla na kolo. Vyrazila dál, pro pomoc.

Seděla jsem v rohu kufru u auta, jež muselo jet kolem osmdesátky. Byla jsem mimo, ale hlas, který se ozval z reproduktoru mobilního telefonu, z přední části auta, mě probral, ale nadále jsem dělala, že spím.
"Zabijte ji ! To jediné nás zachrání před lochem." Ten hlas byl velice nepřátelský. Otevřela jsem oči a vyděsila se.
Co bylo mezi tím?
Vyděsila jsem se, protože vedle mě seděl on. Ten vysoký, černovlasý muž.
"Maxi, slyšels?" promluvil ten hrubý, hluboký hlas, jež mi zněl tak nepříjemně.
Přikývl, ale zřejmě nesouhlasně, když tady Luisa je, když žije.
Max, tak se jmenoval. Proč ji nechtěl zabít?
Nechápavě jsem na něj zírala, na jeho hnědé oči. Byli tak krásné. "Nemůže být svině." -Tahle věta byla mou myšlenkou.- Vzal injekční stříkačku a vrazil mi ji do ramene. Stlačoval ji, dokud mi pod kůži nevniklo všechno to svinstvo. A pak.. byla zatáčka, kterou terénní vůz frajersky projel smykem. Ve zlomku vteřiny Max pootevřel dveře a kopl do mě, abych vypadla ven. Dál nic nevím. Pak až to, když jsem se probrala.
"Max asi tušil, co po nich ´šéf ´ bude chtít. Kdyby ne, neměl by to přeci promyšlený. Neukradl by mé kolo a nenechal by mi ho tam, nevěděl by cestu, kterou řidič pojede. Věděl, že budu potřebovat jet pryč, protože až řidič zjistí, že tam nejsem, tak se v první řadě vrátí a v druhé…" Nechtěla jsem na to pomýšlet. Max není zlý, tušila jsem to. Vím jen to, že mi Max zachránil život, ale nechápu proč. Dobře věděl, že si tím podepisuje ortel smrti.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beriana Beriana | Web | 22. července 2011 v 23:04 | Reagovat

Podle mě opravdu hezké. To rozuzlení s Maxem nakonec jsem nečekala, je to zajímavá povídka, :-)

2 Veru Veru | E-mail | Web | 23. července 2011 v 9:30 | Reagovat

Je to pěkné, konec byl nečekaný. Klidně bych si přečetla i pokračování. :-)

3 Lady Letty Lady Letty | Web | 23. července 2011 v 14:48 | Reagovat

Vypadá to moc zajímavě, klidně by z toho mohla být kapitolovka. :) Hezké. ^^

4 Žabina * Žabina * | Web | 24. července 2011 v 15:01 | Reagovat

Ale vždyť je to dobrý, moc. Taky chci pokračování :))

5 vivienne vivienne | Web | 25. července 2011 v 13:01 | Reagovat

pěkná povídka a ten konec mě dost překvapil

6 Porcelaine_Puppe Porcelaine_Puppe | Web | 6. srpna 2011 v 8:16 | Reagovat

Dobrá poviedka! :-)

7 darksi darksi | Web | 23. srpna 2011 v 13:03 | Reagovat

Moc pěkný:D pochopila sem to celý a ten konec mi taky dost překvapil :D Jinak souhlasím s ostatníma, že by to mohlo pokračovat :)

8 Bacha, nevidim! Bacha, nevidim! | 22. října 2011 v 18:44 | Reagovat

Otevřený konec - nechala sis krásný nášlap na pokračování, tak hurá do toho!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama