Červenec 2011

Výpadek

22. července 2011 v 22:33 | Ilma |  Jednorázovky
Pokoušela jsem se napsat povídku. Výsledek zde máte, ale když nad tím tak přemýšlím, je divná, jiná, než jsem čekala. Nemá hlavu ani patu. Vlastně jsem přemýšlela, zda to udělat jako jednorázovku a nebo jako příběh na pokračování s tím, že tohle by byla jedna z kapitol. Zatím je to jednorázovka. Možná si to časem rozmyslim. Kdo ví..
Upozornění pro text: Kurzívou je psána ta část, kterou si Luisa vybavovala.


Balada

15. července 2011 v 1:19 | Ilma |  Jednorázovky
- Není nová, byla napsaná někdy v sedmé třídě a vydaná jako domácí úkol. Líbila se mi. Teď už ne tolik, jen určité části, ale.. mám pocit, že by tu měla být. Tak třeba.. třeba se bude alespoň trochu líbit.

Dívka jménem Karolína, těžký život s matkou měla.
Matka se s ní nebavila, jen si život žila.
Svojí dceru nehlídala, ani si jí nevšímala.

Dívku z toho bolí srdce, starostí má víc než snese.
Odešla a nikdo nevšiml si, že tu dneska v noci není.
Chodí sama, venku v dešti, pláčem jí už bolí oči.

Na nádraží vlaky jedou, dívku tam snad kroky vedou.
Už je pryč snad celé týdny, nikdo zájem nejeví.

Nešťastná se k vlaku staví, neví jak to vyřešit.
Brzdy kvílí, vlak se blíží, ona si to nerozmyslí.

Kamarád, už skoro muž, přiskočil jí na pomoc.
Vlak už blízko je, pomoci jí nemůže.
Oba pod vlak padají, ruce se jim spojily.

V nebi spolu promlouvají, času mají víc než dost.
Karolína slzy roní, její matka, zlá to žena, vůbec toho neželela.


Ztráta

15. července 2011 v 0:44 | Ilma |  Jednorázovky
Nemohu spát, neustále si přehrávám sérii svých oblíbených písní, u kterých přemýšlím.. nad vším. Nad tím, co je, co bylo a co by být mohlo, kdybych. Kdybych neventylovala svůj názor. Kdybych neřekla to, co si myslím, ale byla zticha.
"Měla bych alespoň někoho." tohle jsou právě ta slova, která si pamaruji naposledy. Konečně! Asi po dvouhodinovém představení těch skvělých tanečnic, které jsou na parketě, v prázdném, už dávno zchátralém divadle, kde je každodenní premiéra, na kterou nikdo nechce lístky, jsem se odebrala do světa snění. Přehrávač mi sjel po přikrývce, tanečnice se odebrali do zákulisí, ale sluchátka mi stále v uších hrála tu skvělou hudbu. Je mi to jedno. Usínám.
Přijde mi, že uplynula teprve minuta, ale pletu se. Právě mi drnčí mobil, zvoní budík. Opravdu je ráno. Má hlava bolí, jakobych měla kocovinu, je mi ze všeho nějak úzko. Vstávám se slzami v očích, ani v noci nemám klid, zdál se mi příšerný sen.
Už teď cítím, jak nepříjemný to zase bude den. Jsem znechucena už i tím vylézt z postele a odstartovat ten nudný stereotyp, ke kterému pociťuji apatický přístup. Až teď si uvědomuji, že ztrácím všechno, co jsem někdy možná měla. Nevím zda ronit slzy nad vším, co se děje, a nebo se smát vlastní naivitě. Kdo ví, jak to vlastně nakonec skončí, třeba zbabělým útěkem. Útěkem do neznáma, někam, kde nikdo nebude, kde bude jen ticho, temno, klid a dostatek přirody kolem.

Oheň

14. července 2011 v 22:16 | Ilma |  Úvahy
Já bych tento nadpis specifikovala na oheň- náš sluha, kamarád i zlý pán.

Vždyť oheň dokáže vyvolat tolik pocitů, každý ho může vnímat jinak. Někdo jím je fascinován někdo zabit a pro někoho je práce s ohněm přínosem peněz. Někomu oheň připomíná život- plamen, který stejně jednou zhasne.

Někteří lidé si s ohněm rádi hrají, v nich může vyvolávat pocit klidu a spokojenosti. Mohou se jim líbit změny jeho barvy od oranžové skrz žlutou až někdy do barvy s nádechem zeleného či modrého odstínu. Jen si mnohdy neuvědomují, co může být následkem jejich radosti. Pro jiné může být oheň osudovou vzpomínkou, na kterou by raději zapomněli, jiní zapomenout nestihnou. Mnozí díky těm krásným šlehajícím plamenům přišli o střechu nad hlavou, o všechno na co byli hrdí, většinou o to, na co celý život poctivě vydělávali. A to nepíši o případech, kdy už třeba i nešťastnou náhodou uhoří lidé. Je samozřejmé, že oheň je nejen nepříjemnou součástí života, ale také naopak dokáže být skvělým společníkem různých oslav, kdy si na něm například opékáte buřty. Nebo jste pozvali profesionály, kteří vám s ohněm zařídí náramnou show. Oheň pozorujete, ten pocit vás vnitřně naplňuje, dodává vám energii, teplo a jste nadšeni tím, jak užitečný je.
Většina lidí by byla bez ohně ztracená, tolika lidem zpříjemňuje život nějaká krásně vonná svíčka, někomu chuť cigarety, kterou ale též musíte zapálit. Pro někoho je oheň nepřítelem, pro jiné zas nejlepším kamarádem, dokonce existuje i duševní choroba, závislosti na ohni se týkající, která pár lidí zasáhla.

Oheň je zkráceně živel, který nezná své meze, nemá brzdy, jakmile vzplane, roste více a více, bez ohledu na to, co tím působí.

Nevyslovuj to..

11. července 2011 v 2:22 | Ilma |  Jednorázovky
Rok s rokem se chytal za ruku a všechno uteklo neuvěřitelně rychle. Carry a Tess prožily další okamžik, na který jim zůstane vzpomínka. Dlouhou dobu plánovaly jak společně stráví slavnostní promoci, ale tyhle plány vymizely. Přesto, že zbývá poslední rok není nejmenší šance plány zachránit. Tess se stěhuje. Bylo to jisté. Jednoho dne opustila budovu, v níž společně s Carry strávila dva roky. Čas plynul jako řeka podél které se právě procházely. Oběma pomalu docházelo, že se blíží chvíle, kdy se budou muset rozloučit. Nádech, výdech. Ta chvíle, kdy tahle bolestná událost měla nastat, šla bez sebemenšího problému poznat.

Rozcestník

11. července 2011 v 1:42 | Ilma |  Psané touhou psát


- To, co začne a skončí.
- Zrození v mé hlavě sepsané do několika málo vět.


- Když usoudím, že více dílů bude lepší.


- Na přání.. pět slov.. a pokusím se něco sesmolit.


- Pokus o zamyšlení se..

Referáty

- Referáty do školy..


- Pár vět pod sebou.
- Pokusy o básně.

- Sdělení (komukoliv)

- To, co mi zrovna prolítne hlavou..

Příběhy

-To, co se kdy stalo; co mi někdy někdo vyprávěl..


-Záznamy z cest..

Školní práce

- To, co je psané ve škole (odborné předměty, apod.)

Ilma

3. července 2011 v 2:53 | Ilma |  Myšlenkové ohňostroje
Dlouho jsem hledala slovo, jež bude vystihovat mou osobnost tak dobře, abych jej mohla považovat za svou přezdívku. Po propojení všech souvislostí v mé hlavě mě napadl Vzduch.

Spousta lidí vzduch bere jako samozřejmost a nemá potřebu ho vnímat natož si ho jakkoliv vážit. Ačkoli je neviditelný, proudí všude kolem, neopouští nás. Pouze by stačilo chtít ho vidět.

Možná se Vám tato přezdívka jeví jako nesmysl, ale pro mě má jistý význam natož ve Finském jazyce.


*** Jaká jsem a co mám ráda?***

Ilmě je nejlépe, když může vzít do svých chapadel foťák, za kterým jí je skutečně krásně. Fotí cokoli jí přijde pod nos a to vemi ráda. Výsledky bývá často zklamaná, ale nevzdává se. Chtěla by fotit alespoň na takové úrovni, aby jí samotné se fotografie líbily. Snad se jednou dočká.

Jako další mám ráda psaní. Netajím to, že ačkoli je fantazie veliká, nezvládám myšlenky čtivě zformulovat a přenést na prázdnou stránku. Jsem tvůrčí, ale nemám talent, tudíž nad svými pracemi mnohdy hezky truchlím. Nemění to nic na tom, že mě to baví a veškeré věci, které vytvořím dělám pro své potěšení. Nebojte se kritiky. Přijímám ji raději než chválu.

"Chybami se člověk učí."

Muzika je něco, v čem vidím neuvěřitelné kouzlo. Tvoří ve mně určitou harmonii názorů. Nejblíže mému srdci je rock, metal a punk, ale zejména poslouchám to, co se mi líbí - bez ohledu na žánr.

Strašně ráda čtu. Je to jediná činnost, která dokáže odvést mé myšlenky od reality. Ke čtení potřebuji klid, jinak se nedokáži soustředit, tudíž pokračovat ve čtení je poté poněkud zbytečné. Bohužel nepatřím mezi lidi, jež sáhnou po jakékoliv knize, abych knihu přečetla, musí se mi alespoň trochu líbit.

Mám ráda psychologii. S tím zřejmě souvisí i to, že si každého ráda vyslechnu a sdělím mu svůj názor. Když mohu někomu pomoci, neváhám. Přináší mi to radost, uspokojivý pocit a teplo na duši. Pokud mohu a vím jak ráda druhým pomohu či poradím.

Dokáži ocenit upřímnost a snahu. Jsem ráda, když druzí mluví narovinu a nedělají ze mě blbce, protože i já s nimi jednám na nějaké úrovni.

Citáty patří mezi můj každodenní šálek čaje. Díky nimž si urovnávám myšlenky, tvořím názory a nacházím sama sebe.

Podzim je jedním ze čtyř ročních období, které je pro mě naprosto bezkonkurenční. Je pro mě inspirací a vnitřní sílou.

Ačkoliv jsem ženského pohlaví mám ráda moto sporty, které více přísluší pohlaví mužskému.

Mnoho času trávím s nasazenou maskou, aby mě okolí dokázalo přijímat. Ve skutečnosti jsem introvertní, pesimistická a nadnormálně empatická, i přesto že tak nepůsobím. Uchyluji se ke svému vlastnímu světu, v němž trávím většinu času. Často bývám ironická a nedůvěřivá vůči sobě i svému okolí. Ačkoliv by to na první pohled nikdo neřekl, i u mě se objevuje romantické já. Ráda trávím čas v přírodě, kterou mám ráda či v klidných prostorech (čajovna, ...), jindy se naopak ráda zajdu vykřičet na zimní stadion jako fanoušek ledního hokeje nebo se zúčastním hudebního festivalu či koncertu.


*** Co nemám ráda? ***

Nemám ráda, když někdo někoho pomlouvá. Nikdy jsem k tomu netíhla a nesnažila se pochopit proč to dělají. Každý člověk je něčím originální, a tak by měl každý k druhým lidem přistupovat.

Nesnáším, když někdo lže, ani ve chvíli, kdy tím někoho kryje.

Nemám ráda, když někdo nejedná férově, když neřeší věci narovinu, jak by měl

Nemám nic proti sebevědomí, ale nemám ráda jedince, jež ho mají příliš vysoké či lidi, kteří jsou namyšlení.

Nemám ráda léto. Neobyčejně pro to, kvůli čemu je léto zbožňováno. Nemám ráda žlutý flek (slunce). Vždy mi vezme poslední zbytky síly a energie.